Tak konečně je to tady. Už nějakou dobu slibuju paleo muffiny, tak tady jsou (jen paleo, ne AIP, protože používají žloutky). Na začátek mi dovolte jedno důrazné upozornění, takový disclaimer, ohledně paleo pečení. Filozofie paleo stravy vychází z toho, že se konzumují čerstvé nezpracované potraviny (především zelenina). Naši předkové sběrači-lovci si s pečením nějakých zákusků asi těžko lámali hlavu. Je vidět, jak je naše kultura „rozmazlená“. Když se člověk zamyslí nad současnými stravovacími návyky, zůstává nad nimi až rozum stát. Ještě před sto lety (nebo i za doby našich babiček) bylo pečení považováno za sváteční záležitost. Dobře, netvrdím, že se peklo se jen při svatbách a narozeninách, ale když tak to patřilo k nedělnímu obědu. V dnešní době si pečené dobroty typu muffinů můžeme koupit během pěti vteřin prakticky všude a cpeme se jimi k snídani, obědu i večeři. Bezmyšlenkovitě do sebe házíme kvanta cukru, mouky (tedy v konečném důsledku zase cukru), mléka (tedy v důsledku zase cukru) a přidaných konzervačních látek a barviv. Kde jsou bílkoviny, zdravé tuky a vitamíny a minerály? Nikde. Pak se nemůžeme divit, že lidstvo trápí civilizační choroby, jako je obezita, cukrovka, alergie či deprese.

 

U autoimunitního protokolu (AIP) existuje potřeba vyhýbat se cukru, lepku a mléčným výrobkům o to více, protože tyto látky narušují trávicí trakt (zvýšená propustnost střeva), a tím i naši imunitu. Základní principy tohoto mechanismu jsem už popsala ve svém článku.

 

Tolik zvyšování povědomí. Teď realita. Dělám všechno, co je v mých silách, abych se AIP řídila. A rozhodně platí, že čím jsem větší purista při dodržování AIP, tím je mi lépe. Ale taky jsem člověk. A miluju pečení, je to pro mě super relax a velmi uklidňující rituál (není nic nad krásně provoněný byt a hezky vypadající dobrůtku na stole). A miluju sladkosti. Se závislostí na sladkostech bojuju prakticky od narození (moje mamka by mohla vyprávět jednu historku za druhou o tom, co všechno jsem jako mimino byla schopná zkonzumovat). Takže peču. Někdy častěji, někdy méně často. Někdy zdravěji a někdy méně zdravě.

 

Potvrdilo se mi, a) že chuť na sladké mám větší či menší podle toho, kde se zrovna nacházím v cyklu (nejhorší je to před menstruací) a b) že ve chvílích „krize“ je lepší volit menší zlo (a dát si pečenou AIP nebo paleo dobrůtku), než si říkat, že na sebe musím být přísná a musím to vydržet – NIKDY to totiž nakonec nevydržím a skončí to tak, že zničehonic impulsivně dám při nákupu do košíku něco, co mi v důsledku udělá ještě mnohem hůř, než kdybych si dala doma vlastní dezert. (A navíc se připravím o radost z pečení.)

 

Vyplatí se přiznat si, že závislost na cukru je reálná. Odvykání trvá a je bolestivé (ale jednoznačně to stojí za to, a navíc, čím méně cukru jíte, tím méně na něj máte chuť). Takže já osobně mlsám zdravé dobroty, a bez výčitek. Za poslední dva roky už mám velmi dobrou představu o tom, co mi dělá zle a co si můžu dovolit. A tím se taky řídím. (A samozřejmě, někdy taky ujedu a pak je mi špatně. Ale otřepu se a znovu se pustím do AIP, který mi dělá nejlépe.)

 

Nezapomeňte také, že po počáteční eliminační fázi AIP, která je nejpřísnější, přichází fáze znovu zařazování potravin a sledování, zda po nich máte reakci či ne. Já jsem takto úspěšně zařadila žloutky, a proto vám můžu nabídnout tento recept na skořicové zákusky. Doufám, že vám bude chutnat.