Dnes to bude obzvlášť rychlé a snadné. Pomazánka totiž sestává jen z artyčoku a oleje, česneku, bylinek a soli na dochucení. Vše dáme do mixéru a za minutu máme hotovo.

 

Možná si říkáte, proč se obtěžovat s přípravou pomazánky, když si ji ani nemůžete namazat na chleba. Já ji občas dělám z následujících důvodů:

 

Rozmanitost. V rámci autoimunitního protokolu (AIP) se klade obrovský důraz na a) konzumaci velkého množství zeleniny a b) rozmanitost ve stravě. Nevím, jak vy, ale já když vidím v obchodě artyčok, vyhýbám se mu obloukem, protože netuším, co s ním. Tohle je ideální způsob, jak do stravy tuto (alespoň pro mě) neobvyklou zeleninu zařadit.

 

Krabička poslední záchrany. Občas se mi stane, že dorazím domů a mám obrovský hlad. V rámci AIP si všechna jídla připravuji z čerstvých surovin, takže pokud nemám zrovna to štěstí, že mi v lednici leží zbytky z předchozího dne, musím si něco uvařit. A i když vařím samá jednoduchá a rychlá jídla (hodit na pánev rybu, kuřecí játra nebo steak opravdu není problém), někdy mám tak velký hlad, že mám pocit, že bych nepřežila ani těch 15 minut přípravy. A tak se vrhnu na pomazánku s mrkví. Je to skvělý předkrm.

 

Prázdná lednice. Znáte to – jsou dny, kdy máte po nákupu ledničku hezky plnou a je radost si do ní sáhnout pro čerstvé suroviny a něco si uvařit. A jsou dny, kdy lednice zeje prázdnotou, usmívá se z ní na vás poslední okurka a zbytek artyčokové pomazánky. Máte se čím posilnit, než vyrazíte na další nákup.

 

Svačina. Já sice nesvačím, protože můj organismus se už díky AIP přenastavil na jiný mód a nemá problém brát energii z tuků – a tudíž mi stačí tři velká jídla denně a málokdy se mi stane, že mám mezi nimi hlad, ale pokud se změnou stravy začínáte, budete s největší pravděpodobností ze začátku bojovat s pocity hladu (a návaly paniky, že hlady umřete, protože nemůžete NIC jíst – což samozřejmě není pravda). AIP sice doporučuje dvě až tři velká jídla denně, ale je to stav ideální, ke kterému se dopracujete až časem (a možná ani to ne, zvlášť pokud se hodně hýbete). Ideální zásadou je prostě a jednoduše jíst, když máte hlad, a nejíst, když hlad nemáte (samozřejmě, že potraviny v rámci AIP nebo paleo přístupu, současně propagovaná strava je založená na konzumaci cukrů a můžete si být jisti, že v takovém případě budete mít hlad prakticky neustále). Takže si klidně dejte navíc k velkým jídlům další dvě až tři svačinky denně. Pokud tělo vysílá signál hladu, znamená to, že strádá a něco mu chybí. Dejte mu najevo, že jej hodláte krmit kvalitními potravinami, které nebudou narušovat jeho správné fungování, a uvidíte, že pocity hladu do dvou až tří týdnů vymizí.

 

Jednohubky. Někdy potřebujeme (nebo jen máme chuť) připravit něco slavnostnějšího a jednohubky z domácích (AIP či paleo) pomazánek jsou na to ideální. S pomazánkou si můžete vyhrát, namazat ji na různé druhy syrové zeleniny (okurka, mrkev, ředkvičky, kedlubny, kreativitě se meze nekladou), nebo ji jen rozdělit do malých mističek a použít jako dip. Pokud se vám chce zaexperimentovat, můžete si zkusit vyrobit domácí paleo krekry nebo jiné paleo pečivo. Z osobní zkušenosti musím říct, že to dělám málokdy, protože vzhledem k tomu, že nepoužívám lepek, je s těstem hodně práce. Nechová se tak, jako při používání standardní mouky, a navíc nemůžete čekat, že dosáhnete konečného produktu, který by chutnal jako klasický chleba nebo rohlík. Rozhodla jsem se lepek ze stravy vyloučit, jelikož mi působí velkou řadu potíží, a nemá smysl se snažit hledat za něj náhradu. Mnohem efektivnější a zdravější je prostě změnit návyky tak, aby tělo dostávalo živiny v podobě masa, ryb, zeleniny a ovoce. Nic víc totiž skutečně nepotřebuje. Zkuste si opakovat, že lepek (stejně jako cukr), je návyková látka – jen proto máte pocit, že jej ve své stravě POTŘEBUJETE. Ve chvíli, kdy jste si na něj zvykli a tělu jej přestanete dodávat, logicky budete nějakou dobu zažívat klasické stavy odvykání. Nedá se nic dělat. Jak neustále opakuju: Jsme to, co jíme. A čím jsme, si volíme sami.