• Emma H.

Experiment s lepkem



Jak jsem už psala ve svém článku o celiakii, okolnosti mě donutily provést experiment s lepkem; znovu jej - po asi roce a půl (téměř) bezlepkové stravy - na šest týdnů zařadit, aby bylo možné při endoskopickém vyšetření a provedení biopsie vyloučit celiakii.


Nebylo to snadné, ale byla to bezpochyby cenná zkušenost. Ráda bych se s vámi podělila o pár věcí, které jsem si při tomto experimentu uvědomila. Samozřejmě, každý jsme jiný a jinak reagujeme, ale snad vám některé mé zkušenosti přijdou zajímavé nebo poučné.



1. Cesta k optimálnímu zdraví nikdy nekončí.


…a za každou zatáčkou se naučíme něco nového. A rovnou bych ještě dodala, že nikdy není rovná, ale vede přes hory a doly, řeky a jezera. Já jsem se na cestu alternativního přístupu vydala někdy před dvěma a půl lety. A poté, co jsem přečetla první sadu knížek a uvědomila jsem si, v čem spočívají základy, jsem měla chvíli pocit, že je to všechno přece strašně jasné a logické a že jsem našla super návod, jak se rychle zbavit svých dlouhodobých potíží.


Ale teorie je něco jiného než praxe. Je úžasné (a velmi motivující) poslouchat příběhy lidí, kterým se díky změně stravy a životního stylu výrazně zlepšilo zdraví. Ovšem na papíře máte před sebou syntetizovaný příběh, který přečtete za pět minut. Vypadá to, že všechno jde snadno a rychle. A pak, když se do stejných změn pustíte sami, vám dojde, že to tak hladce nepůjde.


Ze začátku jsem viděla super pokrok a byla jsem ohromně motivovaná. Ale po půl roce, po roce, po roce a půl jsem si uvědomila, že každou chvíli narážím na nějakou překážku. S postupem času jsem si uvědomovala, že můj organismus reaguje na víc a víc potravin, a mně nezbývá, než je vyřadit; překonat slabou vůli (čokoláda a sladkosti jsou mojí zhoubou); nebo třeba řešit praktické problémy (cestování, a vůbec stravování se mimo domov).


A pak mi to konečně došlo: Hlavní je neustále postupovat kupředu a