• Emma H.

Celiakie vs. citlivost na lepek

Informace, které vás možná překvapí




Po přibližně roce a půl „bezlepkové“ stravy jsem vlivem okolností „musela“ opět zařadit do svého jídelníčku lepek, a to na dobu šesti týdnů. Čekají mě totiž endoskopická vyšetření a jedním z jejich cílů je pomocí biopsie tenkého střeva vyloučit celiakii. Musím ale upřesnit, že „bezlepková“ u mě doposud znamenalo spíše „s extrémně omezeným množstvím lepku“ a „musela“ znamená, že mě donutily okolnosti, na základě kterých jsem se rozhodla, že mi to stojí za to, i když vím, že mi lepek nedělá dobře. Když jsem před dvěma týdny váhala, jestli mi stanovení diagnózy celiakie (či její vyvrácení) stojí za to trápení, rozhodla jsem se docela instinktivně – chci vědět, co se se mnou vlastně děje a kde leží prvotní příčina (alespoň některých) mých potíží.


Mentálně jsem se obrnila a rozhodla jsem se, že budu jíst porci lepku aspoň dvakrát denně. Dozvěděla jsem se, že pokud má mít tento pokus smysl, je třeba jíst lepek alespoň šest týdnů (což se přesně trefilo do mého termínu vyšetření). Těžší už bylo najít nějakou jasnou informaci o tom, kolik lepku je potřeba každý den sníst. Většina zdrojů i diskuzí se shodovala v tom, že čím více, tím lépe. Nakonec jsem někde našla informaci, že je třeba sníst „ekvivalent čtyř krajíčků chleba denně“. Výživová specialistka, u které jsem nedávno byla, mi řekla, že stačí jedna porce (krajíc chleba nebo porce těstovin) denně.


O celé mé zkušenosti se chystám napsat článek později, až budu mít pokus za sebou. Řeknu jen to, že prvních pět dní mě trápily dost nepříjemné fyzické příznaky, můj organismus se lepku bránil zuby nehty a já měla (kromě velkých zažívacích potíží, bolestí žaludku, vyrážky a řady dalších, mnou očekáváných příznaků) dost velký problém vůbec chleba v žaludku udržet. Ale pak si moje tělo asi zvyklo a přestalo se (tak moc) bouřit. Nečekala jsem ale, že po prvním týdnů nastoupí stejně tak sveřepě příznaky psychické. Věděla jsem z literatury, že lepek souvisí se vznikem depresí, úzkosti či ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Z vlastní zkušenosti jsem také věděla, že po lepku bývám mimořádně unavená, každou volnou chvíli prospím a mám noční můry. Netušila jsem ale, že noční můra se dostaví ve dne v podobě dost výrazné (každodenní) podrážděnosti, plačtivosti, ztrátě smyslu a nechuti ke každodenním aktivitám, deprese a návratu úzkostí z dětství.


To už je docela velký oříšek, a hlavně naprosto nečekaný. Musela jsem se znovu zamyslet nad tím, jestli mi to vše opět stojí za to a proč vlastně potřebuju s jistotou vědět, jestli mám celiakii, jestliže vím, že za měsíc se lepku už zase ani netknu.