top of page
  • Obrázek autoraEmma H.

Lékařské přerušení těhotenství

Aktualizováno: 2. 7. 2023

Osobní zkušenost z Belgie






Toto je pro mě zatím nejtěžší článek, který píšu. Nevím, jak začít, i když vím, že ho chci napsat, aby pomohl ostatním. Cílem článku není dopodrobna popisovat emoce a pocity, které takovouto životní událost provází. Emoce budu zpracovávat ještě dlouho, a nakonec to stejně asi bude čistě osobní cesta, o kterou se podělím jen s nejbližšími. Článek píšu hlavně proto, abych přinesla pár informací o tom, co se může dít, jaké kroky mohou nastat, a co nám v těžkých chvílích nejvíce pomohlo. Přidám také odkazy na pár užitečných zdrojů. Pokud se dostanete do podobné nešťastné situace, snad pomůže buď vám, nebo alespoň vašim blízkým, kteří vás v těžkých dnech, týdnech a měsících budou provázet.


Nikomu asi nemusím vysvětlovat, jak obtížné toto téma je, a tedy dopředu prosím, abyste se dvakrát zamysleli, zda budete chtít napsat nějaký komentář. Ne, že bych si nevážila vaší účasti a podpory, ale proto, že se jakákoliv podpora v takového situaci vyjadřuje dost těžce. Žádná slova se nezdají být ta správná.



Nečekané těhotenství


Otěhotněli jsme nečekaně a neplánovaně. To je, myslím, pozitivní zpráva pro ženy, které trpí endometriózou a adenomyózou. Může se to stát a stává se to. Ze začátku jsme si byli hodně vědomi rizik, která se s prvním trimestrem pojí. O to více, že mé první měsíce provázely různé bolesti a nepříjemné pocity v podbříšku. Chci rovnou podotknout, že mohou být (včetně drobného krvácení či špinění) naprosto normální a nemusí znamenat nic špatného. Oplodněné vajíčko se uhnízďuje, děloha si zvyká na nový „objekt“, po ovulaci se může udělat cysta na vaječníku (žluté tělísko je zdrojem progesteronu, který plod v prvních týdnech a měsících pomáhá vyživovat).


Problémy se objevily těsně po konci prvního trimestru, ve 13. týdnu, kdy jsme šli na velký ultrazvuk. Odhalil malformace a anomálie, a nám se zbořil celý svět. Asi nemusím nikomu vysvětlovat, že i když bylo těhotenství neplánované, naše rozhodnutí miminko si nechat spustilo veškeré emoce, které se se chtěným těhotenstvím pojí. Začal pracovat oxytocin, který má za úkol zajistit vytvoření vazby mezi matkou a dítětem, a i když jsem si byla vědoma rizik, na těhotenství i miminko jsem se začala těšit.






Kolotoč vyšetření a rozhodování


Hned při ultrazvuku nám bylo jasné, že těhotenství není v pořádku a že se budeme muset s největší pravděpodobností vypořádat s nelehkým rozhodnutím. Jaká tedy byla posloupnost událostí?


- První ultrazvuk, který odhalil malformace a anomálie. - Konzultace druhého lékařského názoru přímo na místě (doktorka si zavolala kolegyni z vedlejší místnosti), udělání snímků. Konzultace s ostatními lékaři a multidisciplinárním týmem ještě týž den a telefonát ohledně dalšího postupu. Odebrání krve za účelem zjištění případných chromozomálních anomálií.


- Druhý ultrazvuk, o dva dny později, tentokrát mnohem detailnější. Plán na odebrání plodové vody (aminocentéze) pro potvrzení případných chromozomálních anomálií. – V našem případě byl detailní ultrazvuk natolik vypovídající, že se lékaři milosrdně rozhodli, že odběr plodové vody nebudeme dělat. Musím říct, že jsem za to byla vděčná, každý další nepříjemný zákrok v danou chvíli pro mě byl jako hřebík do rakve.


- Rozhodnutí o lékařském přerušení těhotenství, souhlas obou rodičů, administrativa. – V Belgii se před rozhodnutím o potratu běžně uplatňuje 7-denní doba na rozmyšlenou. U dobrovolných potratů je povinná, u lékařských potratů (kterým se správně říká „umělé přerušení těhotenství“, „ukončení těhotenství“ nebo „interrupce“) se doporučuje ve chvíli, kdy je možné dítě donosit, i pokud bude mít vady (např. Downův syndrom). V našem případě bylo ale zjištění z ultrazvuku takové, že malformace a anomálie nejsou kompatibilní s životem miminka. Navíc zde hrál roli časový faktor. Potrat do 14. týdne těhotenství probíhá v Belgii chirurgickou cestou pomocí podtlakového odsátí v celkové narkóze. Jedná se o jednodenní ambulantní zákrok. Po 14. týdnu těhotenství se přistupuje k potratu vyvolanému pomocí kontrakcí a vypuzení plodu z těla. Doktorka nám rovnou domluvila termín s chirurgem za tři dny, abychom se vyhnuli komplikovanější (a psychicky i fyzicky náročnější proceduře). Více o tom, jak probíhají interrupce, si můžete přečíst například tady na serveru Maminka.cz.


- Další schůzky a konzultace. Příprava na přerušení těhotenství. – Dostali jsme také rovnou schůzku na druhý den. Jednu s naší doktorkou, která mi podala pilulky zastavující průběh těhotenství (600mg Mifepristonu), a druhou s anesteziologem (který nás informoval o přípravě na samotný zákrok). Další schůzky potom byly domluvené s porodní psycholožkou, a s lékařkou na kontrolu za 5. týdnů po zákroku (nový ultrazvuk pro potvrzení stavu dělohy).


- Samotný zákrok. – Tři hodiny před plánovaným zákrokem jsem si musela vaginálně zavést dvě tabletky Cytotecu (známý také jako Misoprostol). Záměrně se zde nerozepisuji o tom, jak funguje mechanismus podání potratových pilulek, ani o tom, jaké konkrétní to na mě mělo fyzické účinky. Nebyla to zrovna procházka růžovým sadem a nechci nikomu zbytečně způsobovat starosti či trauma při čtení nepříjemných účinků této procedury. Pokud by vás zajímaly podrobnosti, neváhejte se mi ozvat přes Kontaktní formulář na stránkách, či přes zprávu na mé Facebookové stránce. Do nemocnice jsme měli přijet hodinu před plánovaným zákrokem. Sestřička si mě vzala na předoperační přípravu, dostala jsem nějaký lék na uklidnění (byly to pro mě opravdu krušné chvíle, ale veškerý personál byl mimořádně empatický a milý), a po nějaké době jsem se přesunula na sál. Zákrok milosrdně proběhl v celkové anestezii, po probuzení se mě sestřička zeptala na bolest a dostala jsem kapačkou paracetamol. Pak už mě odvezli na pokoj a mohl za mnou přítel. Pobyli jsme si tam ještě asi hodinku. Dostala jsem veškeré informace (zákrok proběhl bez komplikací, pooperační péče je následovná a schůzka s genetikem bude možná za cca 5 týdnů). Dostala jsem vodu, čaj a toast s marmeládou, a mohli jsme odjet domů.


- Rekonvalescence. – Protože je článek už i tak dlouhý, ráda napíšu větší podrobnosti o rekonvalescenci v odděleném článku. Dejte mi vědět, jestli byste o podrobný článeček měli zájem. Tady řeknu jen to, že je lepší věci nepodceňovat, po každé interrupci (záleží, v jaké fázi těhotenství je provedena) je dobré dodržovat malé šestinedělí, které může mít svá specifika. Můžete počítat s tím, že cca 4 - 5 týdnů po chirurgické interrupci bude vaše první menstruace pravděpodobně slabší, po chemické (pouze pilulky) naopak silnější. A poslední věc, moje vlastní zkušenost byla taková, že ani bolest, ani krvácení nebyly tak silné, jako při mé běžné menstruaci. Doufám, že vám tato informace pomůže a uklidní vás.