Nejobtížnější téma z blogu. Ale i tak si myslím, že je důležité, aby se o něm mluvilo.

Tento článek píšu dva roky a čtyři měsíce po operaci. Ano, trvalo to tak dlouho, než jsem dokázala začít cvičit v tradičním slova smyslu.

Po přečtení aktualizovaného 2. vydání knihy Period Repair Manual jsem se rozhodla sepsat druhý díl článku, tentokrát rady od Lary Briden.

Sestavila jsem seznam „rizikových faktorů“, při nichž je třeba dávat si o něco větší pozor na příliš striktní přístup.

V článku jsem se tentokrát zamyslela nad svou ozdravnou cestou s větším odstupem a z širší perspektivy.

Je to rok a čtyři měsíce, co mám za sebou excizi endometriózy, a vy se ptáte, jak moje cesta pokračuje.

Tento článek můžete brát nejen jako inspiraci na dárky, ale také jako takový malý návod, jak se postupně pustit do změn.

Vím, že jediná správná volba je vydat se cestou, kterou potřebuju, a ne kterou bych chtěla jít. Není to lehké.

I když se endometrióza oficiálně nezařazuje mezi autoimunitní onemocnění, víme, že se při jejím výskytu v těle objevují autoprotilátky.

Od mé operace uběhly čtyři a půl měsíce a já se pomalu uzdravuju.

Nedávno jsem si poslechla přednášku Alisy Vitti s názvem Beat the Monthly Bloat (volně přeloženo „Zažeňte každoměsíční nafouknutí“).

Tento článek má za cíl přinést nové střípky informací, které jsem se z knihy dozvěděla z nové knihy Dr. Tamera Seckina.

Seznamte se s mojí endometriózou a adenomyózou - i takto vypadají těžké chvíle, které mi nemoc přináší.

Byla to moje první operace v životě. Tento článek píšu především pro „endo začátečnice“, chci se zaměřit na každou otázku a každý detail.

Operace endometriózy s sebou může nést hodně komplikací, nemluvě o tom, že to obecně není nic příjemného.