top of page

Moje chyby a ponaučení

Aktualizováno: 13. 6. 2019

Pohled na uzdravování v širších souvislostech




V polovině prázdnin jsem vám na Facebooku psala, že se mi podařilo uzavřít kapitolu endometrióza, a tudíž se jí na blogu i na FB (a hlavně, ve svém životě) budu věnovat méně. Ne, neznamená to, že endometriózu a adenomyózu už nemám. Adeno (a velké menstruační bolesti) u mě zůstávají, protože jsem odmítla hysterektomii (a rozhodně nelituju). Endometriózu už mám oficiálně excizí odoperovanou, ale v určitých fázích cyklu mě stále zlobí citlivé vnitřní jizvy.


Co to ale znamená, je, že se nemoci a uzdravování věnuji méně intenzivně, méně dopodrobna, méně emocionálně a v širších souvislostech. Jedním z konkrétních důsledků je například to, že jsem zcela překopala seznam autorů a bloggerů, které sleduju. Už mě nezajímají detailní podrobnosti ohledně autoimunitního / paleo / keto stravování, protože a) spoustu věcí už vím, a b) ten či onen drobný detail mě v tuto chvíli na mé cestě posune o mnohem menší kousek, než jiná témata, která se u mě dostávají do popředí. Pro zajímavost mohu zmínit mou zkušenost s týdenním workshopem Giny Chick na téma Heart of the Huntress, který byl založený na technice meditačních tanců 5 Rhythms a během kterého jsme se věnovali interním tématům jako např. co to znamená být silná a sebevědomá žena, jak nás v této věci formuje rodina a společnost, jaké jsou naše předsudky a přesvědčení o sobě samých a jak se začít chovat tak, abychom dokázaly lépe naplnit své potřeby a přání.


Změna mého pohledu na věc také souzní se „změnou směru“ některých autorek, jejichž práce mě stále zajímá (např. Steph Gaudreau se ve svých podcastech už před nějakou dobou odchýlila od detailního pohledu na stravovací protokoly; podcast Well Fed Women nahrávaný Noelle Tarr a Stefani Ruper se zaměřuje na obecnější, ovšem stále závažná témata, typu body image a předcházení poruchám příjmu potravin, anebo Stephanie Dodier formuje přístup žen ke stravování z úhlu pohledu hojnosti, na rozdíl od restrikce).


V tomto duchu bych se ve svém článku tentokrát zamyslela nad svou ozdravnou cestou s větším odstupem a z širší perspektivy. Mám pro vás vyhodnocení toho, co jsem poslední dobou udělala (podle mého názoru) za chyby, a jaké jsem si z nich vzala ponaučení. Možná se v některých z nich poznáte.




1. Stravovací protokol není celoživotní záchranné lano


Ať už u vás funguje jakýkoliv stravovací přístup, neudělejte stejnou chybu jako já – nemyslete si, že to je vaše doživotní záchrana. Díky paleo a autoimunitnímu protokolu (AIP) jsem zažila obrovské zlepšení a pořád trvám na tom, že to je ideální start pro uzdravování. Takže pořád platí, že doporučuji pročíst celý blog a vyzkoušet přístupy, o kterých v článcích hovořím. 😊


Mou chybou ovšem bylo, že jsem si začala myslet (aniž bych si to uvědomovala), že je to moje jediné(!) záchranné lano vedoucí k lepšímu zdraví. Jinými slovy, jakmile jsem povolila a přestala pravidla paleo přísně dodržovat, začaly se u mě objevovat pocity nejistoty, selhání, viny a naštvání sama na sebe. Navíc je objevovaly velmi pozvolna a skrytě. Zpětně si uvědomuju, že kdybych si situaci lépe zanalyzovala a toto vše si uvědomila, mohla jsem si ušetřit měsíce výčitek a zbytečné přísnosti sama na sebe. Změnily se u mě osobní okolnosti a já jsem s novou situací přestala mít myšlenky, čas a chuť dodržovat vše přísně. (Pořád jím ve srovnání s průměrnou západní populací velmi zdravě a pořád se blížím paleo, ale už to není to, co dřív). Místo toho, abych si hned uvědomila a připustila, že se okolnosti změnily, pořád mi někde vzadu v mysli zněl hlásek, že to „dělám špatně“, že se moje endometrióza zhorší, protože „jediný lék na ni je AIP“, a že mi bude hůř.


Nestalo se. Po mnoha měsících mi došlo, že i když tento méně striktní stravovací režim možná měl dopad na moji váhu, rozhodně neměl dopad na moje uzdravování po operaci. (Znovu opakuji, pořád se dost blížím paleo, takže se stravuji stále zdravě, jen ne tak přísně, jako dřív.) Mnohem větší dopad na menstruaci mělo například měsíční vynechání potravinových doplňků jako je serrapeptáza, DIM, quercetin a bromelain a hořčík, po kterém jsem měla obrovské problémy.


Ponaučení: Celoživotní dokonalost dodržování toho či oného stravovací protokolu není ta jediná „správná“ věc, která vám pomůže. Buďte na sebe přísní ze začátku, měsíce či rok, ale vyvarujte se zbytečným výčitkám a pocitům selhání, pokud to nevydržíte dlouhodobě. Fluktuace z roku na rok (či po dvou až třech letech) jsou přirozené a není na nich nic špatně.




2. Trpělivost s uzdravováním musí trvat celé roky


Vzpomínáte si, jak jsem v předchozím článku Operace endometriózy: rok poté psala o tom, že pořád bojuju se sportováním? Vypadá to, že se mi podařil průlom. Díky zmíněnému workshopu tanečních meditací jsem se přestala bát pohybu, začala opět tancovat a vrátila se dokonce i ke svým oblíbeným (ale náročným) hodinám kardio tance Body Jam. Podařilo se mi to až rok a půl po operaci!


Zbytečně jsem se trápila tím, že nemůžu žádný pořádný sport (a tím pádem přibírám na váze - mírně, většina mého okolí si toho ani nevšimla) a nutila se do věcí, které mi nevyhovovaly. Pořád jsem se srovnávala s tím, co jsem dokázala či jaká jsem byla dřív, a měla jsem pocit, že musím co nejrychleji začít zvládat to samé. A přitom se mé tělo stále zotavovalo z operace (a bylo stále každý měsíc bombardováno vnitřním krvácením kvůli adenomyóze).


Měla jsem pocit, že něco musím, protože to je tak „správně“. Přitom jsem naopak potřebovala být trpělivější a věřit tomu, že mé tělo samo ví, jak dlouhou dobu potřebuje na uzdravování. Navíc předpokládám, že se mé fyzické možnosti a schopnosti budou dál vyvíjet.


Ponaučení: Nebuďte na sebe zbytečně přísní, nedovolte si mentálně se soustředit na to, co momentálně nezvládáte.