• Emma H.

Operace endometriózy - IV. díl

Rok poté




Je to rok a čtyři měsíce, co mám za sebou excizi endometriózy, a vy se ptáte, jak moje cesta pokračuje. Jak jste si jistě všimli, jsem na blogu méně aktivní než dřív. Ale v mém případě je to dobrá zpráva. Znamená to totiž, že je mi tak dobře, že jsem přestala mít potřebu zabývat se diagnózou, a prostě a jednoduše si užívám života. Své oblíbené autory sleduju i nadále, stejně jako se stále inspiruju paleo životním stylem. I v knížkách ležím neustále dál, mé nejnovější objevy jsou knihy o neuropsychologii jídla The Hungry Brain a Bright Line Eating.


A jak se tedy vyvíjí endometrióza po mé operaci? Doufám, že tento článeček přinese naději a klid do duše všem, kteří se s touto nepříjemnou nemocí potýkají (včetně partnerů a dalších rodinných příslušníků).


A ještě pro pořádek, kromě pár ibuprofenů při menstruaci neberu žádné léky, včetně tolik prosazované hormonální léčby.



Strašení od doktorů


Téma, se kterým jsem se setkala já osobně a které se znovu a znovu objevuje ve vašich dotazech a komentářích. Slyšela jsem je v různých variacích na dvě základní podoby: „Bez hormonální léčby je endometrióza nezvladatelná, bude se dále šířit, a pak se s ní už nebude dát nic dělat. Vaše kvalita života půjde dolů z kopce.“ a „Pokud nenasadíme léčbu (hormony a/nebo operaci) okamžitě, nastane (někdy až život ohrožující) nezvladatelná situace, a proto je potřeba jednat rychle, ideálně rozhodnout se hned, tady a teď.“


Vzhledem k tomu, že moc dobře vím, jak může nemoc </