Rok poté
Je to rok a čtyři měsíce, co mám za sebou excizi endometriózy, a vy se ptáte, jak moje cesta pokračuje. Jak jste si jistě všimli, jsem na blogu méně aktivní než dřív. Ale v mém případě je to dobrá zpráva. Znamená to totiž, že je mi tak dobře, že jsem přestala mít potřebu zabývat se diagnózou, a prostě a jednoduše si užívám života. Své oblíbené autory sleduju i nadále, stejně jako se stále inspiruju paleo životním stylem. I v knížkách ležím neustále dál, mé nejnovější objevy jsou knihy o neuropsychologii jídla The Hungry Brain a Bright Line Eating.
A jak se tedy vyvíjí endometrióza po mé operaci? Doufám, že tento článeček přinese naději a klid do duše všem, kteří se s touto nepříjemnou nemocí potýkají (včetně partnerů a dalších rodinných příslušníků).
A ještě pro pořádek, kromě pár ibuprofenů při menstruaci neberu žádné léky, včetně tolik prosazované hormonální léčby.
Strašení od doktorů
Téma, se kterým jsem se setkala já osobně a které se znovu a znovu objevuje ve vašich dotazech a komentářích. Slyšela jsem je v různých variacích na dvě základní podoby: „Bez hormonální léčby je endometrióza nezvladatelná, bude se dále šířit, a pak se s ní už nebude dát nic dělat. Vaše kvalita života půjde dolů z kopce.“ a „Pokud nenasadíme léčbu (hormony a/nebo operaci) okamžitě, nastane (někdy až život ohrožující) nezvladatelná situace, a proto je potřeba jednat rychle, ideálně rozhodnout se hned, tady a teď.“
Vzhledem k tomu, že moc dobře vím, jak může nemoc zamávat s psychikou, s pocitem zakotvení, klidu a bezpečí, mrzí mě, že se pořád ještě takové názory objevují. Nejsem lékař, takže vám nemohu dát odbornou radu. Jen tu lidskou, která vychází z mé zkušenosti. (Na zkušenosti ostatních se můžete zeptat v mé uzavřené Facebookové skupině.) Endometrióza se u mě zatím dál nešíří, a i bez hormonů mě moje gynekoložka potřebuje vidět jen jednou za rok na pravidelnou prohlídku. A dále jsem došla k těmto názorům:
Jsem přesvědčená, že kvalitně provedená operace endometriózy excizí (ne ablací či koagulací) může být velkým přínosem. Více podrobnějších informací o operaci (a nemoci obecně) si můžete přečíst například v mém článku Nové poznatky o endometrióze. A co to znamená prakticky? Je potřeba dát si čas a práci, a vyhledat pomoc specialisty. (I v ČR se dají domluvit soukromé konzultace u lékařů, kteří specializované operace endo provádějí.)
Endometrióza v naprosté většině případů není časovanou bombou. I když hrozí různé komplikace typu srůstů, ložiska endometriózy se tvoří měsíce, léta, ne-li desetiletí. Jsem přesvědčená, že se naprosto vyplatí věnovat měsíc či dva navíc na to, abyste si našly zmíněného specialistu. Stejně tak můžete věnovat několik měsíců podpůrnému přístupu spočívajícímu ve změně stravy a životního stylu a zjistit tak, zda se vám podaří upravit hormonální nerovnováhu a snížit zánětlivé procesy v těle. Vše, co mi pomohlo, si můžete ve zkratce přečíst v mém Průvodci endometriózou, který je na blogu ke stažení zdarma. O přípravě na operaci píšu v prvním článku této série.
Ve zmíněné době si také můžete sehnat pomoc psychoterapeuta či koučovací podporu od žen, které se podobným problémům věnují (např. Helena Bieliková z endoinfo.sk nebo Pavla Filipová Zachová z fyziofemina.cz). Podpora při boji s nemocí je podle mého názoru nezbytná a pomoc lidí specializujících se na tyto potíže může být obrovským přínosem.
Věřte, že endometrióza nemusí nutně znamenat výrazně zhoršenou kvalitu života (viz níže). I když je pravda, že se budete muset sama sobě věnovat více než lidé, kteří jsou úplně zdraví.
AIP a paleo přístup ke stravování
I když se stále v zásadě řídím přístupem autoimunitního protokolu (AIP) a paleo (vím dobře, jak vypadá můj personalizovaný paleo protokol beroucí v úvahu mé specifické intolerance), musím přiznat, že motivace k přísnosti je teď mnohem menší. Je to vlastně znak toho, že je mi výrazně lépe. Pořád platí, že je mi nejlíp, když se vyhýbám potravinám, které nejsou v rámci paleo povolené (hlavně obiloviny, mléčné výrobky, luštěniny), mám na ně totiž jasnou nesnášenlivost, způsobují mi příznaky IBS (drádivého tračníku) a/nebo zbytečně spadají do kategorie příliš nevýhodné bilance kalorie vs. mikroživiny (nedostatečný podíl vitamínů, minerálů apod.) Pořád také platí, že mám buď jasnou intoleranci, nebo si prostě musím dávat pozor na další potraviny vyloučené během AIP, např. vejce a papriky (intolerance), oříšky a semínka (špatná stravitelnost ve vyšším množství), kakao a hořká čokoláda (histaminy a kofein), víno (histaminy).
Svůj osobní protokol ale momentálně dodržuju mnohem volněji a balancuju mezi praktičností (dobře, přiznejme si to, pohodlností), opatrností ohledně negativní mentální reakce na přílišnou restrikci (proto výše zmíněný zájem o knihy na téma psychologie jídla) a (ne)přijatelností očekávaných reakcí.
Přesto je řada věcí, které mi po 4 letech zajímání se o paleo a autoimunitní protokol zůstaly. Je to především následující:
Vysoké množství zeleniny denně. - Sarah Ballantyne zdůrazňuje pozitivní účinky příjmu zeleniny (syrové i vařené) na mnoha frontách, od příznivého účinku na střevní mikrobiom, přes vliv na správné fungování mitochondrií, až po řadu studií, které zvýšený příjem zeleniny průkazně spojují s prevencí rakoviny. Sarah doporučuje až 9 porcí zeleniny denně a je pravda, že ani já už si jídlo bez zeleniny nedokážu představit.
Strava založená na základních nezpracovaných potravinách. - Tady není moc co dodat. Přístup používání především čerstvých nezpracovaných potravin mi zůstal a jsem přesvědčená, že to je jeden z faktorů, díky kterým se cítím dobře.
Relativně nižší podíl sacharidů ve stravě. Můj podíl sacharidů ve stravě se zdaleka neblíží ketogennímu přístupu, ani přísnému low carb přístupu. - Pro nadšence dodávám, že se v průměru držím na 80 až 120 gramech sacharidů denně (včetně vlákniny), což v rámci běžné západní stravy pořád nazývám relativně nízkosacharidovým přístupem. Bedlivě sleduji diskuzi o výhodách a nevýhodách keto a/nebo low carb (v anglických zdrojích se nové informace objevují téměř denně) a jsem si vědoma jeho výhod, stejně jako i podložené kritiky. Mé rozhodnutí nedodržovat jej přísně je v důsledku založeno na kombinaci toho, že nejsem stoprocentně přesvědčená o jeho prospěšnosti (neškodnosti), a toho, že je prostě jednodušší a praktičtější nebýt tak přísná, zvlášť dlouhodobě. Ženy často na přílišné restrikce reagují jinak než muži, a to nejen v oblasti hormální, ale i v oblasti potenciálních poruch příjmu potravy. Ani já nejsem výjimkou, a po 4 letech různých pokusů a omylů musím (sama sobě) přiznat, že ani mně se některé tendence (i když v menší míře) nevyhýbají. A navíc, výše zmíněné množství zeleniny mi rozhodně stojí za benevolentnější přístup.
Pravidelný zažívací klid a metabolická flexibilita. - Zažívací klid je pro mě momentálně (kromě protizánětlivé stravy) jeden z nejhodnotnějších terapeutických nástrojů na zvládání bolesti během menstruace (viz níže). Kromě endometriózy mi byla diagnostikovaná i adenomyóza, což znamená, že i po úspěšné operaci se každý měsíc potýkám s vnitřním krvácením v děloze. Postupem času jsem zjistila, že prázdná střeva mi během nejkritičtějších dnů dokážou zajistit úlevu od bolesti až o 60 – 70%. I když půsty během menstruace doporučované nejsou, v mém případě jsou mimořádně přínosné. Výhodou pro mě je, že si mé tělo za léta změněného stravování vybudovalo tzv. metabolickou flexibilitu, a není tudíž závislé na pravidelných dodávkách sacharidů. Není pro mě problém kdykoliv vynechat jídlo, a stejně tak dokážu dobře zvládat výrazně odlehčený stravovací režim během kritických dnů. Doporučila bych půsty pro všechny? Rozhodně ne plošně. Myslím ale, že stojí za to jej vyzkoušet. Pokud u vás ale povede k tak výraznému snížení bolestí (případně ke zlepšení zažívacích potíží), je to rozhodně skvělý nástroj, jak problémy související s endo lépe zvládat.
Bolest a její minimalizace
Jak zmiňuju výše, i když byla moje operace úspěšná, určité bolesti u mě přetrvávají. Za prvé proto, že u mě stále probíhá pravidelné vnitřní krvácení kvůli adenomyóze. A za druhé proto, že po více než 20 letech života s endometriózou jsou některé bolesti vyvolány poškozením nervů (pravděpodobně v jizvové tkáni ze starých ložisek endo a z vnitřních jizev z operace).
První potíže stále řeším několika malými ibuprofeny během menstruace. Našla jsem si zlatou střední cestu mezi tím, abych do sebe nevalila analgetika ve velkém množství (stačí mi 3 – 4 malé ibuprofeny za menstruaci) a abych se netrápila extrémními bolestmi ve chvíli, kdy potřebuju chodit do práce, cestovat, nebo třeba celou noc spát a odpočinout si. Je to systém, díky kterému mám klid v duši a svého obtížného týdne se nebojím. Dokážu fungovat více méně normálně, dokonce se přestávám bát i cestování během menstruace! Pro mě je to obrovský posun.
S druhým zmíněným problémem se potýkám, jak se dá. Bolesti od nervů a jizev se projevují vždy na stejných místech, ve stejném časovém horizontu (a nejsou tak silné jako bolesti z vnitřního krvácení). Jedna oblast v rektovaginálním septu je aktivní vždy ke konci menstruace a několik dnů po jejím skončení a souvisí s tlakem ve střevech. Zde pomáhá výše zmíněný zažívací klid. V tomto případě je pomoc čistě mechanická (poničené tkáně nejsou stimulovány). Ovšem jsem přesvědčená, že zažívací klid pomáhá i v souvislosti se zánětem v pánevní oblasti během vnitřního krvácení. Tělo má mnohem více klidu a energie na boj proti zánětu a ozdravné procesy a očistu v rámci menstruace. Myslím, že právě proto je kombinovaný efekt (mechanický i protizánětlivý) tak účinný a zaručuje snížení bolesti o 60 - 70%.
Pohyb a sport
Pohyb je pro mě stále ještě tak trochu nešťastné a nedořešené téma. Pořád totiž platí, že jakékoliv výraznější otřesy u mě znovu spustí bolesti. (Pravděpodobně je to proto, že u mě kvůli zmíněné adenomyóze dochází měsíc co měsíc k vnitřnímu krvácení, poškození tkání a jejich opětovnému hojení.)
Zbývá mi tedy jóga, která mě pořád ještě úplně nebaví. Musím ale uznat, že práce na otevírání pánevní a kyčelní oblasti (v rámci jógy, a pravidelně jednou měsíčně s osteopatkou) také vede ke zmírnění bolestí. Tkáně se prokrví, jsou flexibilní a pohyb snad i předchází případným novým srůstům.
Kromě jógy se některé týdny v měsíci (momentálně zvládám tři, dříve jsem zvládla ztěžka dva) pouštím do posilování s vlastní vahou a činkami. Občas si zajdu zatancovat (salsu, která je bez otřesů; bohužel můj oblíbený Body Jam a hip hop nezvládám), a sbírám odvahu na to, abych se znovu pustila do hodin Body Combatu (kardio cvičení s prvky bojových umění). Ty bych si musela nastavit tak, aby byly také bez otřesů. Uvidíme, jak se mi to do budoucna povede.
Kvalita života
Co se týče příznaků endo, je mi nejlíp, co si za posledních mnoho let pamatuju! Doufám, že z tohoto článku vidíte, jak se můj přístup, zkušenost i názory vyvíjí. Díky úspěšné operaci jsem se dostala do situace, kdy se endometriózy moc nebojím, dokonce se jí ani moc nezabývám! Díky výše popsaným strategiím dokážu momentálně proplouvat životem bez žádných velkých zádrhelů, což je pro mě obrovský posun. Není podstatné, zda mám oficiální diagnózu, ale zda dokážu být v životě spokojená a nemoci se nebát. Zatím se to daří a kvalita mého života trpí prakticky minimálně.
Přeji vám, aby se vám podařilo totéž!
Operace endometriózy I. díl - Jak se na operaci připravit
Operace endometriózy II. díl - Moje zkušenosti z Belgie
Operace endometriózy III. díl - Uzdravování
Operace endometriózy IV. díl - Rok poté
Comentários