„Čím méně jste spokojeni se svým zdravím, tím přísnější protokol dodržujte.“
Posledních pár dní jsem měla čas a prostor poslechnout si větší množství podcastů The Paleo View, které přináší Sarah Ballantyne spolu se Stacy Toth. Jejich názory jsou pro mě balzámem na duši a zároveň skvělou motivací. V jejich podání se úžasným způsobem mísí upřímnost (otevřeně hovoří o poruchách příjmu potravy, se kterými obě bojovaly, nebo o tom, že i ony zažívají těžké chvíle a občas „pravidla“ poruší) a obrovské množství vědecky podložených informací (Sarah má PhD. v oblasti lékařské biofyziky a prakticky nevypustí z úst informaci, která se nezakládá na důvěryhodných vědeckých poznatcích).
Mám nutkání vám tady doporučit alespoň 20 různých dílů podcastu (z celkových téměř 300), ale neudělám to. Budu věřit, že pokud vás informace upřímně zajímají, podcasty si sami vyhledáte a pustíte.
V podcastu se obě dámy nejednou věnují diskuzi o tom, co přesně je vlastně paleo, jak je definovat a jak k němu přistupovat. Což mě inspirovalo k tomu, abych se i já zamyslela nad tím, jak paleo a autoimunitní protokol vlastně vnímám. Ráda bych se s vámi podělila o svůj názor.
Co je pro mě paleo a autoimunitní protokol
Paleo přístup vychází z poznatků z oblasti tzv. ancestrální výživy. Autoimunitní protokol (AIP) ze zásad paleo vychází, ovšem na základě moderních vědeckých poznatků je nastavený tak, aby měl co největší přínos pro osoby s autoimunitním onemocněním, případně chronickými onemocněními obecně (a kromě stravy se zaměřuje i na změny životního stylu). Ale co to znamená pro mě osobně?
Pro mě je paleo / AIP „vysokonutriční protizánětlivá strava vhodná pro onemocnění autoimunitní povahy“. Jinými slovy, strava postavená na co největším množství živin, která vyřazuje prozánětlivé potraviny a která má potenciál pozitivně modulovat můj imunitní systém. V mém pojetí vlastně slovo „paleo“ nemusí ani zaznít. Je to léčebný protokol.
Jsou mi sympatické i pojmy „ancestrální přístup“ nebo „funkční výživa“. Ancestrální přístup (po kterém je paleo pojmenované) vychází z poznatků evoluční biologie a antropologie. Funkční medicína (a úžeji funkční výživa) se opírá o moderní poznatky a studie. Zajímavé je, že oba přístupy dochází ke stejným závěrům! Schází se více méně tam, kde jsou nastavena „tradiční“ paleo doporučení (a o potravinách v tzv. šedé zóně, např. bramborách, rýži či psylliu, si můžeme / musíme udělat názor sami). Pokud by vás více zajímal popis základů paleo, dokonale to vysvětluje Sarah Ballantyne v tomto podcastu.
Co bude „paleo“ znamenat pro vás?
Záleží na tom, proč se na cestu „paleo“ vydáváte. Chcete „jen“ shodit pár kil nebo mít přes den více energie? Líbí se vám představa vitálního stáří bez zdravotních potíží? Jste vrcholový sportovec, který chce maximalizovat svůj výkon? Máte endometriózu jako já? Trpíte jakýmkoliv chronickým onemocněním, na které navíc musíte dlouhodobě brát léky?
To všechno ovlivní, jak váš „paleo“ protokol bude vypadat.
Stejný základ pro všechny
I přesto, že cesta každého z nás bude jiná, domnívám se, že začínat bychom měli všichni stejně. Kdokoliv, kdo se dlouhodobě stravoval podle zvyků západní společnosti (což znamená téměř všichni), si bude muset projít počáteční fází resetu svých stávajících přesvědčení o jídle, návyků, chuťových pohárků a biochemických pochodů v organismu (např. metabolismus založený pouze na spalování cukrů, napravení deficitu mikro živin a boj se systémovým zánětem v těle).
Dle mého názoru je docela jedno, jestli se do této počáteční fáze pustíte podle přístupu Marka Sissona (Primal Blueprint), sourozenců Hartwigových (Jídlo na prvním místě), Robba Wolfa (Paleo diéta), Marka Hymana (Řešení hladiny krevního cukru), Amy Myers (Autoimunitní řešení) anebo si pořídíte knížku Terezy Broschové Opravdové jídlo pro děti. Případně jestli se vydáte cestou SCD a GAPS (Syndrom psychologie a trávenia). (Záměrně zde uvádím tituly dostupné v češtině a slovenštině, pokud vás zajímají anglicky psané zdroje, pravidelně o nich mluvím v článcích či na své anglické Facebookové stránce.)
Co podle mého soudu není jedno, je to, že si budete muset projít počátečním obdobím přechodu na nový styl stravování a života, jakýmsi resetem. A to bude nějakou dobu trvat. A možná to nebude oněch 30 dní propagovaných v rámci programu Whole30. Možná to bude 60, možná na vyřešení negativních psychologických návyků spojených s jídlem budete potřebovat tři měsíce. A možná, pokud vás trápí závažnější zdravotní problémy, budete na jejich zmírnění a uklidnění (či případnou remisi) potřebovat i rok. Každopádně platí, že pouze poté, co se vám podaří zajistit si tento reset (jak na biochemické, tak emocionální a návykové úrovni), můžete začít s „paleo“ experimentovat a nastavovat si ho podle svého. Můžete jej začít zpřísňovat, pokud cítíte, že by vám pomohl přechod na autoimunitní protokol. Můžete si pohrát s jeho nízkosacharidovou variantou, pokud potřebujete prolomit inzulinovou rezistenci nebo bojovat s obezitou. Můžete zařadit bílou rýži či brambory, protože to potřebujete kvůli svým sportovním výkonům. A tak dále, a tak dále. Prostě si začnete vytvářet vlastní zkušenosti a názor, protože vaše tělo bude schopné reagovat způsobem, na který je přirozeně geneticky nastaveno, a vy budete po resetu schopni intuitivně vnímat jeho potřeby.
A proč bych nedoporučila najet rovnou na autoimunitní protokol, na super nízkosacharidovou variantu nebo třeba na „paleo plus rýže“? Protože každý z těchto přístupů v sobě skrývá úskalí, která se vám budou těžko překonávat, pokud se předtím nedokážete dostat do oné rovnovážné intuitivní polohy pro tělo přirozené. AIP je dost přísný protokol a pokusit se jej začít dodržovat ze dne na den povede zákonitě k neúspěchu. Čistě nízkosacharidový přístup svádí k tomu, že nebudete respektovat pravidlo pouze nezpracovaných výrobků a často se opírá o velké množství mléčných výrobků, které mohou být pro mnoho lidí problematické. (Nemluvě o tom, že příliš nízký podíl sacharidů ve stravě dlouhodobě může u chronických onemocnění a/nebo u žen rozhodit celou hormonální soustavu). Přístup Whole30 může být nebezpečný pro lidi s historií poruch příjmu potravy nebo se sklony k ortorexnímu chování. A „odlehčené“ paleo s rýží v sobě nese riziko, že přítomnost obiloviny (u které je mimo jiné potvrzená křížová reakce s lepkem) ve stravě podkopá účinnost přístupu, a vy se na celé paleo vykašlete s tím, že to je další módní dieta.
Tento názor jsem si vytvořila po několika letech zajímání se o informace a zkoušení přístupů sama na sobě. Nemusíte s ním souhlasit a ráda o něm budu diskutovat. Rovnou také dodám, že výše popisuju ideální scénář, který jsem si měla uvědomit na začátku své ozdravné cesty, ale neuvědomila. Moje zkoušení rozhodně neběželo takto přímou cestou, neprobíhalo hladce a bylo plné klopýtnutí – proto pro vás ale píšu tento článek a doufám, že se poučíte z mých chyb.
Individuální intolerance
Jakmile se po resetu dostanete do jakési rovnovážné, přirozené, intuitivní polohy, můžete začít zjišťovat, jaké máte individuální intolerance. Po eliminační fázi nastává fáze zařazovací, která je v knihách o paleo často popisována. Ze zdrojů na internetu je podle mě nejúplnější The Reintroduction Quick-Start Guide na stránkách Sarah Ballantyne.
V tomto článku na podrobnější informace o zařazování potravin není prostor, a tak jenom řeknu, že reintrodukce si vyžaduje notnou dávku trpělivosti, pozornosti a také upřímnosti sám k sobě. Mně se nesčetněkrát stalo, že jsem nad reakcemi přimhouřila oči jen proto, že se mi nechtělo si připustit, že mé tělo nejlépe prospívá na dost přísné verzi paleo. A jak tak pozoruji diskuze na mnoha blozích či skupinách, u chronicky nemocných tomu tak bývá často (za sportovce nebo ty, kteří se „jen“ snaží hubnout, nemůžu hovořit). I já musím opakovaně sama sebe přesvědčovat, že bolestivé akné, svědivá vyrážka, napuchlé oči nebo večerní nadýmání opravdu znamená reakci (buď zažívací, nebo imunitní), a tudíž intoleranci. Na rozdíl od jiných nešťastníků mám to štěstí, že mě po požití netolerované potraviny nebolí týden v kuse klouby tak, že nemůžu spát. Ale upřímně řečeno, o to víc to někdy chce silné vůle.
Autoimunita a další chronická onemocnění
Pokud trpíte autoimunitním či jiným chronickým onemocněním, se skupinou lidí, kteří například řeší „jen“ zažívací potíže či nadváhu, se bohužel nemůžete srovnávat. Je pravděpodobné, že váš imunitní systém se nikdy nebude schopen vypořádat s tím, čeho si běžní „paleo smrtelníci“ mohou užívat dosyta (např. ořechy a semínka, vejce, lilkovité, kofein a kakao, alkohol). Je dost pravděpodobné, že u sebe vypozorujete velmi individuální intolerance a nakonec zjistíte, že můžete být někde na půl cesty mezi paleo a AIP. (Já si například můžu dovolit rozumné množství čokolády, oříšků, žloutku z vejce či quinoi, ale reaguju na bílek, kuřecí maso a vývary, avokádo, nebo rajčata a papriky. Rýže a další obiloviny, luštěniny, stejně tak jako mléčné výrobky, mi také nedělají dobře, zvlášť v množství větším než malém.)
Personalizovaný protokol
Poté, co se vám podaří projít si výše popsanými fázemi (reset biochemických procesů i psychologických návyků, náprava nutričních deficitů, zjištění individuálních intolerancí, změna životního stylu), vám vznikne personalizovaný individuální protokol. Pokud se budete chtít označit nálepkou „paleo“ (což mimochodem vůbec nemusíte), domnívám se, že by tento váš personalizovaný protokol vždy měl obsahovat následující prvky:
stravu založenou převážně na průmyslově nezpracovaných potravinách,
sestávající především z vysokonutričních položek (a až poté z „pohodlných“ řešení, případně dezertů a jiných dobrot),
eliminující obiloviny obsahující lepek, průmyslově zpracované mléčné výrobky a rafinovaný cukr,
eliminující potraviny, které vám způsobují individuální intolerance (a tady je podle mého názoru místo na potraviny „šedé zóny“ typu rýže, brambory či třeba quinoa nebo pohanka, případně nulová pravidla párkrát za rok na dovolené, pokud ovšem upřímně(!) vaše tělo nereaguje),
obohacenou o upřímnou snahu toto všechno dlouhodobě dodržet a zvládat, včetně minimalizace stresu, dostatku kvalitního spánku, přiměřené pohybové aktivity či vyhýbání se toxinům, ale obohacenou také o uvědomění si skutečnosti, že stoprocentní dodržování nemůže být dlouhodobě udržitelné.
A tím se dostávám k dalšímu bodu.
Pravidlo 80/20
Loren Cordain nebo Mark Sisson hovoří o tzv. pravidle 80/20. Paleo / Primal přístup můžete dodržovat 80% času a zbývajících 20% času si dopřát „volno“, a i tak můžete sbírat 100% benefity. Platí to ale pro všechny?
Zde se inspiruji skvělým přístupem, který Sarah a Stacy popsaly v jednom ze svých podcastů. O podobném tématu píše také Eileen Laird v tomto článku s názvem I wish I could be Primal na svém blogu Phoenix Helix. Velmi záleží, jaká je vaše startovací pozice. Pokud jste relativně zdravý člověk a projdete si výše zmíněným resetem, pak si podle vašich momentálních potřeb a cílů můžete pravidla 80/20 klidně užívat.
Pokud jste se ale na paleo dali kvůli chronickému onemocnění, vašich 20% volnějšího režimu bude s největší pravděpodobností vypadat jinak. Možná dokonce zjistíte, že si ani 20% nemůžete dovolit, že je vám nejlépe, když si dovolíte maximálně 5%. Nebo 2%. A možná si nikdy nebudete moct dát těstoviny nebo kváskový chleba, jogurt, vajíčka nebo třeba tapiokový škrob. Prostě na některé potraviny budete mít takovou reakci a podkopají váš zdravotní stav natolik, že to za to prostě nebude stát. Vašich 5% procent může vypadat tak, že si sníte hrst mandlí v datlích a zakousnete to hořkou čokoládou. Například.
Možná také zjistíte, že to, nakolik si můžete dát od pravidel „volno“, záleží na faktorech životního stylu, jako je míra stresu, dostatek a kvalita spánku, anebo to, jestli se o vás zrovna nepokouší nějaká viróza.
Celoživotní cesta
I když se vám tento článek možná nečte úplně lehce, takový je život. Je dobré si uvědomit, že chronické onemocnění u nás pravděpodobně vznikalo mnoho let. A naše tělo bude potřebovat mnoho dalších let na to, aby se mohlo začít opět dávat do kupy.
Za sebe můžu říct (třeba vás to uklidní a povzbudí), že i já neustále bojuju s tím, jak má vypadat mých 20% „volného režimu“. Někdy si dovolím víc (a velmi často za to něčím zaplatím), jindy se mi podaří se víc držet toho, co je pro mé tělo nejlepší. Docela často mám tendenci nad reakcemi přimhouřit oči (právě proto, že se mi nestává, že bych měla okamžitou bolestivou reakci trvající několik dní).
Co je ale důležité, prošla jsem si výše popsanou cestou, díky které jsem si sesbírala informace o tom, jak přesně má vypadat můj individuální personalizovaný protokol. Podařilo se mi výrazně zlepšit svůj zdravotní stav. Vím, který ze všech možných směrů je pro mě ten nejlepší. Dokážu také citlivě vnímat změny, které se u mě s postupujícím časem objevují. O tom, jak je těžké jít pouze a jen správným směrem, neustále a bez jediné odchylky, jsou jiné články zde na blogu.
Pevně doufám, že vám veškeré informace na mém blogu pomohou zjistit, jak vypadá právě ten váš individuální personalizovaný „paleo“ protokol. Přeji na této cestě hodně zdaru a pevné nervy!
