A pro koho je vůbec eliminační dieta vhodná?
Tuto otázku mi kladete docela často. I já sama jsem se jí poslední dobou hodně zabývala. A v mých názorech, týkajících se tohoto tématu, mě utvrdil i skvělý podcast od Chrise Kressera (který mimochodem sdílela Histaminová Kašulka). Ráda bych se s vámi podělila o svůj osobní názor, který vyplynul z mé vlastní zkušenosti se zvládáním endometriózy pomocí změn stravy a životního stylu.
O eliminaci hovořím a píšu docela často (viz např. můj článek Eliminační dieta) a je na ni zaměřený celý můj Good Vibes program. Zde v tomto článku se chci ale zaměřit na jinou věc. Domnívám se totiž, že eliminace není vhodná pro všechny skupiny lidí bez rozdílu. Ano, čtete správně. I když jsem maximálním zastáncem eliminace, myslím si, že jsou lidé, kteří by se do ní neměli pouštět. (Jak se ale dočtete níže, neznamená to, že by se neměli snažit stravovat se zdravě.)
Avšak dříve, než se budu věnovat těm případům, kde bych já osobně eliminaci nedoporučila, ráda bych uvedla i seznam případů, kdy se domnívám, že je eliminace na místě.
Pro koho je eliminační dieta vhodná?
Pro všechny, kteří bojují s dlouhodobými fyzickými i psychickými potížemi, ovšem nespadají do skupin nevhodných pro eliminaci, uvedených níže. – Přechod na vysokonutriční protizánětlivou stravu podle mého názoru přinese prospěch všem lidem s chronickými potížemi. Navíc jen díky eliminační fázi může člověk s určitostí zjistit, jaké konkrétní individuální intolerance jej trápí, a nastavit podle toho svůj jedinečný stravovací protokol (který se navíc může měnit v čase).
Pro všechny, kteří jsou ochotní do svého zdraví investovat čas a úsilí. – Eliminace má za úkol nejen resetovat fyzické pochody v těle a bojovat proti špatným emočním návykům souvisejícím s jídlem. Stejně velkým (ne-li větším) úkolem je jasně identifikovat konkrétní individuální intolerance, kterými člověk v dané chvíli trpí. To si ovšem po počáteční eliminaci vyžaduje velmi pečlivý a zdlouhavý proces opětovného zařazování potravin do jídelníčku. Takže měsíční eliminace ve skutečnosti může „trvat“ i půl roku, protože teprve po prvním měsíci lze pečlivě zkoumat, na jaké potraviny se dostaví reakce a jaká je. Pokud nebudete ochotní do opětovného zařazování potravin věnovat čas a úsilí, eliminace vám mnoho přínosů nepřinese.
Pro všechny, kteří dokáží mít otevřenou mysl. – Výzkum výživy je velmi dynamická oblast, ve které se teprve začínají získávat nové poznatky. Doslova měsíc co měsíc se objevují nové studie, které lépe osvětlují dané procesy. Člověk musí být připravený na to, že co platilo před rokem či dvěma, začíná být překonané. Musí se vyvarovat stagnace, tomu, že „zamrzne“ v určité fázi, ze které si vytvoří mantru, a nebude pak schopen pozměnit svůj názor a přístup (a to pak může podkopávat jeho proces uzdravování). Jako příklad nejnovějšího vývoje mohu uvést překonaný koncept „vyčerpání nadledvinek“, kdy se zjistilo, že se spíše jedná o utlumení receptorů na ose hypothalamus-hypofýza-nadledvinky. Anebo zajímavý článek o poznatcích z projektu American Gut Project, které nasvědčují tomu, že nízkosacharidová strava nemá vždy pozitivní účinky, a pokud současně neobsahuje dostatečné množství vlákniny, má negativní dopad na střevní mikrobiom. A nebo informace o tom, že SIBO (přerůstání bakterií do tenkého střeva) se nedá vyléčit pouze stravou, ale musí se použít i antimikrobika, o čemž pravidelně mluví Sarah Ballantyne ve svých podcastech The Paleo View.
Pro všechny, kteří se dokáží odpoutat od perfekcionistického přístupu. – Často se stane, že se člověk během eliminace začne cítit tak dobře, že se rozhodne, že se ke starému způsobu stravování už nikdy nevrátí. Ovšem dodržet relativně přísná pravidla eliminace až do konce života prostě není možné (ať už se jedná o Whole30, autoimunitní protokol (AIP) nebo dodržování ketózy). Dříve nebo později dojde zákonitě k tomu, že nás okolnosti, slabá vůle nebo jednoduše únava z neustálého dodržování přísných zásad donutí pravidla eliminace porušit. Což je naprosto v pořádku, protože jakmile eliminace dosáhne svého cíle (reset, zlepšení fyzického a psychického zdraví, identifikace individuálních intolerancí), už ji nepotřebujeme, jelikož jsme si dokázali nastavit jídelníček podle svých momentálních potřeb. Nemá smysl se rigorózně držet diktovaných pravidel ve chvíli, kdy to už nesplňuje svůj účel.
Pro všechny, kteří dokáží nebrat změnu stravy jako všelék. – Zastánci paleo (AIP, keto, nízkosacharidového, nízkohistaminového apod.) přístupu často hovoří o tom, jak jim změna stravy pomohla. A je to pravda. Musíme si ale uvědomit, že co se týče řešení chronických zdravotních potíží, nejde pouze o změnu stravy, ale i životního stylu. Pokud se zaměříme jen na stravu, může se stát, že se kýžené výsledky nedostaví. Je potřeba také pracovat na minimalizaci stresu, kvalitním a dostatečném spánku, vhodné sportovní aktivitě, detoxu okolního prostředí, vyřešení emočních traumat a tak podobně.
Pro koho eliminační dieta vhodná není?
Ještě než se pustím do samotného výčtu, musím tento svůj názor upřesnit. Hovořím tady o klasické přísné eliminační dietě s dodržováním jasných pravidel. To ovšem neznamená, že si myslím, že by se tyto skupiny lidí neměly snažit o přechod na zdravější způsob stravování podle paleo principů. Znamená to jen, že by si měly zvolit přístup šitý na míru svým potřebám tak, aby měly dlouhodobě šanci na úspěch a nedostaly se do negativní spirály, která může jejich zdraví a psychickou pohodu ještě zhoršit.
Pro všechny, kteří mají sklon k ortorexnímu chování. – Ortorexie je jedna z poruch příjmu potravin, kdy se daná osoba upíná k souboru přísných pravidel pod záminkou „zdravé“ stravy. Přehnaně, až obsesivně, sleduje složení potravin, makro údaje, příjem kalorií a tak podobně. Ortorexii považuji v souvislosti s paleo a dalšími podobnými přístupy za více nebezpečnou než další níže uvedené poruchy příjmu potravin. V souvislosti s paleo apod. je totiž velmi jednoduché spadnout do mentality typu „Tohle je zdravé a všechno ostatní zdravé není.“ A většinu svého času a psychické pohody strávit přemýšlením nad tím, co budeme jíst a jaký to na nás bude mít dopad.
Pro všechny, kteří za sebou mají historii jiných poruch příjmů potravy (např. anorexie, bulimie, včetně jedení při stresu a emočních problémem apod). – Jedná se o variantu na výše zmíněný bod, jen nemáme nutně tendenci omlouvat své chování tím, že je to „zdravé“. Přísná pravidla jednoduše slouží jako nástroj, díky kterému máme část svého života pod kontrolou. Jídlo pak používáme jako prostředek pro vyřešení hlubších emočních problémů (může to být cokoliv, od pocitu prázdnoty, nedostatku smysluplných lidských kontaktů, přes nevyřešená traumata z minulosti až po obyčejnou reakci na stres a potřebu zvýšit produkci dopaminu v mozku). Eliminační dieta nás pak slouží ke zcela jinému účelu. Důležité je pustit se do upřímné introspekce a naučit se rozlišovat, co je skutečně jen snaha o zlepšení fyzického stavu (včetně neurologických reakcí na lepek typu deprese), a co snaha kompenzovat hlubší emoční problém. Pokud o sobě tušíte, že se vás to může týkat, zapomeňte na seznam pravidel a (kromě vyhledání pomoci terapeuta) se zaměřte spíše na obecné koncepty, např. zařadit do stravy velké množství zeleniny, používat jen nezpracované potraviny, na prvním místě volit živočišné bílkoviny, zdravé tuky a zmíněnou zeleninu apod. Cílem je učinit takové změny, které pro vás budou ve všech směrech přínosné a dlouhodobě udržitelné.
Pro všechny, kteří nejsou ochotni upustit od přístupu „Všechno, nebo nic.“ – Tento bod souvisí s bodem o perfekcionalismu výše. Všichni si musíme dopředu připustit, že se nám mnohokrát stane, že se dostaneme na scestí. Být dokonalý prostě nejde. To ale neznamená, že vše máme hned vzdát a na všechno se vykašlat. To nám prospěje ještě méně než dodržovat pravidla více uvolněně. Pokud takové tendence máte, platí stejné doporučení jako u předchozích bodů. Zapomeňte na přísná pravidla a zaměřte se na velké koncepty. Ostatně i Mark Sisson ve své knize Primal Blueprint (vyšla i v češtině) uvádí, že se nic nestane, když budete dodržovat přístup primal v 80% času, a zbylých 20% si dáte volnou ruku. Samozřejmě také záleží na tom, jak silné máte reakce, či zda trpíte autoimunitním onemocněním (to je ovšem téma na nový článek). V takovém případě bych doporučovala držet se motta „Čím přísněji, tím lépe.“ Ovšem i tak se vám to asi nepodaří vždy a za všech okolností. To neznamená, že máte na celou změnu stravování rovnou pustit z hlavy.
Pro všechny, kteří chtějí jen pasivně dodržovat soubor pravidel. – Pokud k eliminaci a paleo stravování přistupujete stylem „Řekni mi prostě, co mám dělat.“, moc daleko se nedostanete. Tímto přístupem vlastně odmítáte převzít odpovědnost za své volby a za své zdraví. Možná si na to na začátku trochu zjednodušíte, ale takovýto přístup je dlouhodobě absolutně neudržitelný. Nebudete chápat, proč se dané změny doporučují. Nenaučíte se číst reakce vlastního těla, a můžete tak přehlídnout individuální reakce (např. potíže s histaminem). A nebude si schopni poradit v obtížných či neobvyklých situacích. Nakonec se budete divit, proč „dieta“ všem ostatním pomáhá, ale vám nikoliv. Naše fyzická i psychická pohoda se neustále mění, fluktuuje a vyvíjí se. Navíc jsme každý jedinečný a žádný soubor rigidních pravidel nedokáže na takovéto měnící se potřeby reagovat. Takže pokud jenom chcete, aby vám někdo nadiktoval, co máte dělat, ale nejste ochotni se tématem sami zabývat, doporučovala bych na eliminaci i paleo zatím zapomenout a vrátit se k nim až ve chvíli, kdy se váš přístup změní.
Pro ty, kteří nejsou ochotni na konci eliminace zařadit pečlivou reintrodukci. – Hlavním cílem eliminační diety je zjistit, jaké potraviny nedělají dobře právě vám. Kromě specifických terapeutických přístupů (ketogenní dieta pro epileptiky, protokol Terry Wahlsové pro roztroušenou sklerózu, striktní eliminace lepku pro celiaky či striktní eliminace lilkovitých pro revmatoidní artritidu) je stále cílem zajistit tělu co nejrozmanitější stravu. U dlouhodobého dodržování přísné eliminace je prokázán pokles rozmanitosti mikrobioty ve střevech, což má negativní dopad na imunitu, a celkově zdraví. Opětovné zařazování potravin do jídelníčku (a vypozorování individuálních intolerancí) je integrální součástí eliminační diety! Pokud chcete držet striktní eliminaci měsíc, a pak hned začít jíst jako před ní, aniž byste měli v plánu alespoň jednu kontrolovanou reintrodukci (čím víc potravin chcete zkoušet, tím déle to bude trvat), rovnou doporučuji se do ní nepouštět. Dát si měsíc pauzu od junk foodu a problematických potravin je sice dobrá věc, ale jen, pokud si z toho odnesete konkrétní poznatky ušité vám na míru.
Může se stát, že některé potraviny nebudu tolerovat už nikdy?
Ano, může se to stát. Chris Kresser ve zmíněném podcastu zdůrazňuje, že nejproblematičtější jsou v tomto především obiloviny a mléčná bílkovina kasein. Pro některé lidi to mohou být i lilkovité (především u revmatoidní artritidy, bolestí kloubů, a obecněji při autoimunitních onemocněních). A pak jsou zde individuální intolerance, které se mohou, ale nemusí, časem změnit. Může se stát, že někdo nikdy nezačne tolerovat například vejce, kofein nebo některé ořechy.
Na druhé straně Kresser zdůrazňuje, že bychom se vždy měli snažit směřovat k tomu, aby náš jídelníček byl co nejrozmanitější (nemyslíme tím hamburgery a milk shaky). Cílem je naslouchat svému organismu a podporovat zdraví pomocí vhodné (individuálně nastavené) stravy a výše zmíněných přístupů ke zdravému životnímu stylu (stres, spánek, meditace apod.).
Může se stát, že po eliminaci budu na některé potraviny reagovat mnohem silněji, než když jsem je konzumoval(a) dřív?
Ano, může. Jakmile určitá potravina vede k negativním reakcím na biochemické úrovni (ale může se mimochodem jednat třeba i o schopnost tolerovat stres), náš organismus má při takovéto chronické zátěži tendenci své reakce tlumit (v angličtině se tomu říká „downregulation“). Jelikož by jej adekvátně silná reakce probíhající chronicky vyčerpávala, spustí tělo kompenzační mechanismy a své reakce utlumí (např. zvýšená tvorba hlenu ve střevě či nižší aktivita příslušných receptorů u zmíněné dysregulace osy hypothalamus-brzlík-nadledvinky). A proto si při dlouhodobé negativní zátěži „zvykneme“ a reagujeme méně. (Většinou se později objeví závažnější problémy.) Jakmile tělu dáme od daného stresoru odpočinout, kompenzační mechanismy přestanou být potřeba a organismus při opětovném setkání se stresorem reaguje adekvátní silou (tzn. silněji, než jsme byli zvyklí z dřívějška). Jsem ale přesvědčená, že vyřazení potravin není cenou, která by se nedala zaplatit za zdavý a spokojený život.
U jiných špatně stravitelných potravin ale naopak může dojít k tomu, že jakmile se nám podaří zahojit zničenou výstelku střeva, náš trávicí trakt si s nimi dokáže lépe poradit, a na potravinu přestaneme reagovat.
Doufám, že jsem tímto článkem odpověděla na některé vaše otázky. Jedná se o mou osobní zkušenost a názor. Ráda od vás uslyším, jak to vidíte vy!
