• Emma H.

Paleo pro sportovce



Postupně se zase pouštím po operaci do sportování, a i když se má snaha zdaleka neblíží tomu, co jsem zvládala před dvěma roky, když jsem pravidelně cvičila Freeletics, neodolala jsem a přečetla jsem si knížku od Steph Gaudreau s názvem The Paleo Athlete [1].


Steph je zakladatelkou blogu Stupid Easy Paleo a podcastu Harder to Kill Radio. Je také bývalou přebornicí v závodech na horských kolech, dříve se intenzivně věnovala CrossFitu a nyní se specializuje na vzpírání (Olympic weightlifting), v němž závodí a jehož je trenérkou. Věřte nebo ne, Steph také postihla endometrióza, ale díky paleo se jí podařilo své zdraví dát opět do kupy a už roky je naprosto ve formě.


Nejvíc se mi na ní líbí, že dokáže k paleo přistupovat velmi rozumně, ale zároveň ne dogmaticky. Protože jako vrcholová sportovkyně potřebuje mít jistotu, že její strava a životní styl povedou k maximálnímu výkonu a minimálním problémům, skutečně staví na základních pravidlech paleo:


  • Jíst třikrát denně (s nutným doplněním živin po tréninku, viz níže) a zapomenout na nějaké svačinky a zobání v průběhu dne. – Náš organismus je geneticky naprogramovaný na to, že nemá zajištěný neustálý přísun potravin. Je zvyklý na střídavé časy „hostiny“ a „půstu“. Zažívací klid mezi jídly je pro tělo důležitý a podporuje správné fungování jak zažívacích, tak hormonálních procesů.

  • Každý pokrm sestavit z živočišných bílkovin, zdravých tuků a vhodných sacharidů. – Jako vrcholová sportovkyně klade na všechny tyto složky důraz a nezahrává si s tím, že by tělu během některého ze tří jídel jednu ze základních makro živin nedodala.

  • Stoprocentně dodržovat zásadu celých, nezpracovaných potravin a maximální nutriční přínos. – To na ní obdivuju asi nejvíc. Žádné paleo dezerty, žádné imitace a paleo „verze“ běžných pokrmů, žádné nadužívání mouk, oříšků nebo třeba čokolády. Žádné vychytávky pro sportovce. Steph opravdu konzumuje jen a pouze to, co jejímu tělu dodá maximum živin v té nejzákladnější podobě.

Zároveň ale dokáže mít k paleu velmi střízlivý přístup v tom smyslu, že v odůvodněných případech (nejčastěji mluví právě o vrcholových sportovcích či intenzívním tréninku) nedělá žádnou vědu z toho, když si někdo při nebo po tréninku doplní hladinu sacharidů z „nepovolených“ zdrojů – konkrétně z klasických brambor či bílé rýže (viz níže).