• Emma H.

Jak cvičím s endometriózou



Tento článek píšu dva roky a čtyři měsíce po operaci. Ano, trvalo to tak dlouho, než jsem dokázala začít cvičit v tradičním slova smyslu. Můj boj s přístupem ke cvičení můžete sledovat v článcích v sekci Pohyb.


Jak někteří z vás víte, kromě endometriózy mám i adenomyózu. Adenomyóza je výstelka dělohy prorostlá do svalu, a podobně jako u endometriózy vede k pravidelnému měsíčnímu krvácení na místě, na kterém by k němu docházet nemělo (v tomto případě ve svalu dělohy). Na rozdíl od endometriózy, která se dá odstranit kvalitně provedenou excizí, se s adenomyózou nedá dělat nic moc jiného než odstranění celé dělohy (hysterektomie). Alespoň tedy z pohledu konvenční medicíny. Z pohledu alternativy můžeme k nemoci přistupovat skrz snižování zánětu a posilování imunity. Ale to není téma na tento článek, více si o tom můžete přečíst v článku Endometrióza a autoimunitní protokol.


Hysterektomii jsem z mnoha důvodů odmítla, a tudíž se dál každý měsíc potýkám s bolestivým vnitřním krvácením. A to je také důvod, proč se u mě ze snahy o „běžný“ sportovní režim stal docela boj. Z čtyř a půl týdne mého cyklu kvůli větším či menším bolestem nemůžu cvičit přibližně deset dní (což považuju za úspěch). Musím mému organismu a tkáním dát dostatek času na to, aby se každý měsíc opět zahojily.







Má rada číslo jedna: Dejte si po operaci dostatek času na uzdravení