aneb „Nemůžeš podnikat stále stejné kroky a očekávat jiný výsledek“
V duchu podnadpisu tohoto článku jsem došla k závěru, že ani já nemůžu dělat pořád to samé, a očekávat přitom jiný výsledek. V posledních měsících a rocích u mě došlo k různým změnám v mém osobním životě, přestěhovala jsem se, a tak nějak vůbec se toho hodně dělo. Až jsem si najednou uvědomila, že se osvědčených paleo pravidel, která mi dříve tak pomáhala (a za jejichž užitečností a účinností si stále stojím), držím stále míň a míň. Člověk by si řekl, že se nic neděje (což je vlastně pravda) a že si prostě jednoho dne řeknu „Ode dneška začínám zase dodržovat paleo,“ a bude to vyřešeno. Jenže se tak nestalo.
Život není černo-bílý a mně nezbylo než si přiznat, že se mi nedaří pro dodržování osvědčených zásad najít motivaci. Tuším dokonce, proč je pro mě najít motivaci tak těžké. Zde jsou důvody, které k tomu u mě vedou (pořadí je arbitrární, jak mě důvody napadají):
dlouhodobé dodržování relativně přísného stravovacího protokolu není jednoduché,
nejsem typ člověka, který se lehce řídí „jen tak“ nakázanými pravidly,
už u mě nepanuje zvědavost jako před čtyřmi lety, kdy jsem paleo a AIP začala objevovat,
zmizely mi velké zdravotní potíže a můj zdravotní stav mě „nenutí“ k přísnému přístupu,
uvědomila jsem si, že paleo a AIP mi endometriózu stoprocentně nevyléčí,
dost jsem zlenivěla.
To, že se u mě vyvinul zdravotní stav výrazně k lepšímu, ovšem neznamená, že mám vyhráno a že mi vymizely úplně všechny zdravotní neduhy. Jak jsem postupně začala od paleo pravidel upouštět, začaly se u mě objevovat potíže jako je akné, nadýmání, podkopaná imunita (časté nemoci a nachlazení) a příbytek na váze. Jsem si téměř jistá, že u systémového zánětu taky nemám úplně vyhráno. Rozhodně menší problémy, než jsem měla dříve. A rozhodně v menší míře. Ale ideální stav to není a stále častěji mě začaly pronásledovat vzpomínky na to, jak úžasně jsem se cítila, když jsem paleo dodržovala téměř stoprocentně (dobře, asi na devadesát procent). Kdo by se tak nechtěl cítit znovu?! Asi rok jsem se snažila najet zpátky na paleo, způsobem „Ode dneška začnu.“ Ale nepodařilo se (vysvětluju si to výše zmíněnými důvody pro ztrátu motivace).
A tak přišel den, kdy jsem si řekla: „Nemůžeš podnikat stále ty stejné kroky, a očekávat jiný výsledek.“
Obrátila jsem se proto na Hanu Štipák, kterou možná znáte díky dvěma podcastům, jež jsme spolu natočily – jeden o endometrióze, a jeden o eliminační dietě. Hanka pracuje mimo jiné jako výživová poradkyně a health koučka, a pomáhá lidem se změnou stravy a životního stylu. Upřímně řečeno to se mnou asi nemá lehké, nejsem totiž klasický klient, který vlastně ani neví, kde se změnami začít. Já potřebné informace znám. A nejen to, dokonce to mám vyzkoušené a vím, že to funguje. Navíc to mám kvůli endometrióze a adenomyóze komplikované se sportováním (a zároveň ne a ne najít si zalíbení v józe). A do toho vstupuje moje povaha, kdy podle typologie Gretchen Rubin The Four Tendencies spadám do kategorie Rebel. Tedy člověk, který vzdoruje všem očekáváním; jak požadavkům, které nastaví sám sobě, tak požadavkům nastaveným od ostatních. (Gretchen Rubin rozděluje lidi do kategorií Upholder, Questioner, Obliger a Rebel, více v její přednášce tady.) Rebelové dělají to, na co se zrovna cítí. Nic víc, nic míň. Potřebují cítit svobodu. Na mě například pravidla zafungují pouze v případě, kdy jsem s nimi hluboce ztotožněná a dávají mi smysl, a navíc(!) v nich vidím něco neotřelého a zajímavého, nebo ve mně vzbuzují zvědavost. Ale konec vysvětlování toho, proč to se mnou Hanka nemá lehké.
V tomto článku bych ráda shrnula, co mi osobní koučink přináší a co mě naučil. Ne nutně proto, že bych kohokoliv chtěla přesvědčovat, že mít osobního kouče se vyplatí. Ale proto (jako ostatně u celého blogu), abych vám dodala trošku motivace ve chvíli, kdy se třeba potýkáte s podobnými potížemi. Třeba jste se po mnoha letech zasekli jako já a tento článek vám bude impulsem do nových změn.
S čím mi tedy osobní kouč(ka) pomáhá?
1. Začala jsem zase konat a dala svému chování opět strukturu. – Když jsem s paleo začínala před nějakými čtyřmi lety, řídila jsem se podle knih, které jsem četla (např. The Paleo Approach od Sarah Ballantyne). Změny jsem zaváděla postupně, tak jak jsem je zrovna objevovala a zvládala. (Postupem času jsem došla k názoru, že je nejlepší takovéto změny zavádět strukturovaně, a sepsala jsem pro vás Good Vibes program, který pomůže „nováčkům“ s prvními šesti týdny eliminační diety.) Čas a život ale plynul a v době, kdy jsem začala s koučinkem, jsem se paleo pravidel držela možná jen kolem 70%. Možná dokonce 65%. Cílem samozřejmě není dodržovat nějaký protokol na více či méně procent. Potíž je ale v tom, že když si dovolím více volnosti, nevede to v mém případě k optimálnímu zdraví. Kvůli ztrátě motivace a mé lenivosti se mi nedařilo se od tohoto kolotoče svépomocí odprostit. Díky mému rozhodnutí začít s koučinkem jsem se zmobilizovala a začala na změnách návyků opět aktivně pracovat. Takže první krok správným směrem a první malá výhra.
2. Začala jsem o svém chování přemýšlet víc do hloubky, analyticky. – Jakmile vím, že se se svou koučkou jednou týdně uslyším k hodinovému rozhovoru, najedou se na své chování okolo stravy a dalších návyků začnu dívat z jiné perspektivy. Vím, že budeme mluvit nejen o tom, jak probíhal daný týden, co se povedlo a co naopak méně, ale hlavně, že budu chtít vysvětlit, proč to tak (ne)bylo. Nutí mě to zamyslet se nad svým chováním více do hloubky. Proč jsem si koupila v obchodě obloženou bagetu? Byla jsem líná? Podcenila jsem přípravu jídla a najednou měla hlad a neměla jsem nic po ruce? Jsem vystresovaná, a mám tím pádem nezdravé chutě? Kde se zrovna nacházím v cyklu? Je to jen nezdravý návyk, který vznikl kdoví proč a nesplňuje žádnou funkci? Jakmile víme, proč naše chování vypadá tak či onak, můžeme snadněji pracovat na jeho změně.
3. Uvědomila jsem si, že potřebuju pravidlům paleo dát nový „smysl“. – Jak jsem již zmínila výše, nejsem ten typ, co bude bezhlavě dodržovat nějaká pravidla jen proto, že mu je někdo nařídil. Já moc dobře vím, proč jsou pravidla paleo a autoimunitního protokolu nastavena tak, jak jsou. Je to pro mě naprosto věrohodné a vědecky podložené. V tom by problém nebyl. Zdá se ale, že potíž je v tom, že se moje zdravotní okolnosti dost změnily. A já si proto znovu musím udělat jasno v tom, proč jsou pro mě pravidla paleo přínosná, tady a teď, v mé momentální situaci. V minulosti jsem měla výrazné zažívací problémy a výrazné bolesti z endometriózy. Paleo dokázalo uhasit silný požár. V tuto chvíli hasím mnohem menší plamen (za což jsem vděčná), a proto musím přenastavit své myšlení a očekávání. Najednou pracuju na mnohem menších problémech. Změny, kterých potřebuju dosáhnout, jsou mnohem méně naléhavé. Zdravotní potíže, se kterými by mi to mělo pomoct, jsou také mnohem menší. Zaměřuju se na větší detaily. Možná právě proto je to pro mě těžší. Zvlášť když opadlo mé počáteční nadšení a zvědavost.
4. Uvědomila jsem si svou cykličnost. – O cykličnosti se krátce zmiňuju ve svém starším článku O intuici a rituálech, a o intuitivním přístupu ke stravování v článku 10 návyků pro lepší zdraví. Když jsem se pravidelně začala jednou týdně slýchat se svou koučkou, dostalo se mé vnímání vlastní cykličnosti na vyšší level 😊. Při našich telefonátech jsme nejdříve zjistily, že co u mě platí jedněch čtrnáct dní, se může v týdnech před menstruací úplně obrátit (viz například premenstruační syndrom, PMS). Zezačátku mě to docela vyděsilo. Postupem času jsem si ale uvědomila, že se vše cyklicky opakuje, a navíc s tím můžu pracovat! Je skvělé vědět dopředu, jak asi daný týden budu reagovat a co můžu očekávat. Můžu si tak naplánovat lepší strategie, jak se s danými vzorci vypořádat. A když se mi zrovna něco nepovede, nejsem na sebe naštvaná, dokážu si ten či onen exces odpustit a nestresovat se jím. Kdybych se s Hankou každý týden neslyšela, a tudíž bych nemusela nikomu analyticky popisovat, co a proč se dělo (viz bod 2), zdaleka bych si těchto vzorců nebyla tolik vědoma.
5. Odhalila jsem „skryté“ reakce. – Jakmile jsem se dokázala znovu rozpohybovat, začala jsem na sobě nově pozorovat změny. Většinou to bývá tak, že kdekoliv se naše zdraví zrovna nachází, vnímáme to jako svůj „normál“. A až poté, co uděláme výraznější změny, zjistíme, že tento „normál“ může vypadat i jinak. Mně se díky koučinku podařilo uvědomit si, že můžu mít ještě lepší zažívání, čistší pleť, vyčištěnou vyrážku na pažích (keratosis pilaris), anebo to, že jsou týdny, kdy na sebe můžu být tvrdší při cvičení (a nemusím se tolik bát bolestí). Protože mým cílem není okamžitá výrazná změna (viz níže), nesnažím se o nějaký měsíční reset nebo 30-denní přísné dodržování pravidel. Proto tyto „skryté“ reakce pozoruju jen mírně. Jsem přesvědčená, že kdyby se někdo do změn pustil přísněji, určitě by toho o svém momentálním zdravotním stavu zjistil ještě mnohem více.
6. Dokážu víc, než kdybych na to byla sama. – Jak naznačuje celý tento článek, koučink mi pomohl dostat se z takového malého zamrznutí. Hance se snažím vždy upřímně říct, co myslím, že daný týden reálně zvládnu. Snažím se vždycky si přidat nějakých 10% - 20% navíc k tomu, do čeho bych se pustila sama. Někdy se mi to podaří dodržet, jindy vůbec. Buď si ukážu, že to jde. Anebo se aspoň zamyslím nad důvody, které vedly k nesplnění mých úkolů / cílů / přání. Každopádně tak jako tak je to pro mě krok kupředu, což je mým hlavním cílem.
Ráda bych na závěr článku podotkla ještě jednu věc. Cílem koučinku v mém případě není zajistit nějakou razantní krátkodobou změnu (třeba zhubnout na letní sezónu, nebo rychle výrazně snížit nepříznivé hodnoty lékařských výsledků). Jde mi o to najít si pro sebe nový význam toho, co pro mě znamená „zdravé stravování“, a hledat pověstnou „svobodu v jídle“. A ta podle mě mimo jiné vůbec neznamená 100% dodržování nějakého protokolu. Ale měla by podle mě znamenat, že se alespoň 90% času budu cítit, jak nejlíp to jde (fyzicky i psychicky).
Na cestu paleo jsem se vydala někdy před čtyřmi roky, život plyne (někdy člověk míní, a život mění) a já se spolu se svou koučkou chci zaměřit na to, jak si zajistit co nejzdravější návyky do dalších čtyř let (a více). Vím, že se díky tomu hodně dozvím o sama sobě. A to je znalost k nezaplacení!
A jak to vidí health koučka Hana Štipák?
V čem vidím přínos pravidelných konzultací s koučem?
Když se člověk rozhodne, že udělá změnu, tak může udělat mnoho věcí pro její úspěšnou realizaci. Jednou z nich je, že to vytroubí do světa, aby o tom všichni věděli, nebo si řekne o pomocnou ruku. Pomocná ruka, ať už je to kouč nebo kdokoliv jiný, člověka nutí nad problémem přemýšlet víc do hloubky a detailu.
Když jsme totiž na změnu sami a něco se nám nepodaří, tak často mávneme rukou. Prostě nám to ujelo a zítra zase začnu znovu. A takto to může pokračovat i pozítří, popozítří nebo stejně po celý týden. Když ale mám za sebou někoho, s kým své snažení konzultuji, tak nad svými činy přemýšlím. Přemýšlím nad tím, proč jsem sáhla po tom a onom jídle. Jestli to bylo z nudy, měla jsem chutě, měla jsem ještě hlad, byla jsem ve stresu nebo se mi nechtělo vařit.
Analýzou těchto situací se často přijde na to, že jsou to situace opakující se. S koučem hledáte odpovědi na to, kdy se objevují, co je vyvolává, jak jim předcházet nebo co dělat, když se už do takové situace dostanete. Už jednoduše nemávnete rukou, ale pídíte se za hlubším vysvětlením a řešením.
Stránky výživové poradkyně a health koučky najdete na www.HanaStipak.cz. Doporučuju hlavně celou řadu rozhovorů s hosty na spoustu zajímavých témat! Hanka se taky jednou za čas objeví na Pokecu u čaje, který občas pořádám v Praze. Třeba se vám někdy poštěstí zastihnout ji osobně.
