• Emma H.

8 mýtů o paleo

Výraz „paleo“ zaznívá čím dál častěji, bohužel se o něm ale šíří spousta zmatených informací




Toto není klasický paleo blog. Témata, která mě zajímají (jak na dlouhodobé zdravotní potíže skrz změnu stravy a životního stylu), na jedné straně zacházejí dál než klasické paleo (autoimunitní protokol Sarah Ballantyne i přístup Terry Wahls jsou mnohem přísnější, než paleo), na straně druhé jsou i z jiného soudku než paleo životní styl (ženské hormony mohou, ale nemusí mít s paleo nic společného, například).


Je ale pravda, že přístupy, o které se zajímám, vychází z paleo principů. A proto mě občas zamrzí, když někde čtu nebo slyším o paleo úplné nesmysly. Ráda bych se pokusila tyto dezinformace uvést na pravou míru.


Samozřejmě, že nejdůležitější je, aby si každý našel takový životní styl, který mu vyhovuje nejlépe, ať už si ho nazve jakkoliv. Hlavní je vzdělávat se, kriticky přijímat informace kolem sebe a poslouchat vlastní tělo a mysl.


Ještě než se pustím do mýtů, stručně popíšu, z čeho paleo (případně primal) přístup vychází. Paleo (podle „paleolitická éra“) je založeno na přesvědčení, že naše genetická výbava, která byla formována miliony let, se mění mnohem pomaleji, než naše okolní prostředí. Naše geny tedy nejsou ještě zdaleka adaptovány na náš stávající životní styl. To se týká jídla, které konzumujeme, toxinů kolem náš či vystresovaného životního stylu. Zastánci paleo se snaží co nejvíce respektovat genetickou výbavu organismu a chovat se tak, jak je naše tělo po tisíciletí zvyklé a jak to náš organismus očekává. Odměnou za to (v absolutně naprosté většině případů) je lepší kvalita života, pro niž je charakteristické, že člověk není neustále unavený, má dobrou náladu a spoustu energie, lépe spí, není vystresovaný, nebývá nemocný, nemusí bojovat s nadváhou či mu časem zmizí různé zdravotní problémy.


A hned se pustím do dalšího vysvětlování.



1. Paleo se přesně snaží imitovat stravu a život v paleolitické době.


Jsem přesvědčená, že žádný z hlavních zakladatelů a propagátorů paleo / primal přístupu (např. Loren Cordain, Chris Kresser, Mark Sisson, Terry Wahls, Sarah Ballantyne) si nemyslí, že by bylo možné nabopobit prehistorickou éru ve své úplnosti. To jednoduše nejde a nikdo to ani netvrdí. Samozřejmě, že musíme žít v době a prostředí, ve kterém žijeme, a nemůžeme se přestěhovat někam do jeskyně a lovit mamuty. To by myslím nechtěl ani ten největší paleo fanoušek. Zastánci paleo jen tvrdí, že pokud přizpůsobíme chování naší genetické výbavě, náš organismus nám za to poděkuje svým lepším fungováním. Proto se hovoří o paleo „přístupu“ nebo „životním stylu“.


Pokud někdo hovoří o paleo „dietě“, dívá se pouze na jeden aspekt paleo životního stylu – stravu. Je pravda, že o změně stravy se hovoří nejvíce. Možná je to proto, že přechod na paleo je docela velká změna oproti propagovanému západnímu způsobu stravování. Kdyby ze dne na den přešla celá západní společnost na paleo a ze stravy odebrala veškeré obiloviny a mléčné výrobky, asi by se nám zhroutil celý systém zemědělství, včetně ekonomiky, protože by zkrachovaly velké potravinářské společnosti, které vydělávají právě na propagaci „zdravých obilovin a mléčných výrobků“. V rámci paleo přístupu ale nejde jen o stravu. Jde i o dostatek spánku a respektování přirozených biorytmů, o zdravý pohyb na čerstvém vzduchu, redukci toxické zátěže kolem nás či minimalizaci stresu.




2. Existuje jen jedna správná paleo dieta.


Pokud byste chtěli najít jednu paleo šablonu, podle které byste se měli řídit, budete hledat marně. Jak jsem vysvětlila výše, paleo je určitá filozofie, která respektuje určitá základní pravidla, ovšem jeden jeden jediný správný paleo přístup neexistuje. (A podle mě je to jen dobře! Lidi nefungují jak přes kopírák.) Existuje řada různě přísných verzí paleo. Všechny paleo přístupy začínají tím, že se konzumují čerstvé (ideálně lokální) potraviny, pokud možno v bio kvalitě, a člověk se vyhýbá průmyslově zpracovaným potravinám.


Nejméně přísná je tzv. lakto-paleo verze, jejíž zastánci konzumují i určité typy mléčných výrobků. Někdy se tomuto přístupu říká také "primal".


Dále řekněme „klasické“ paleo, u kterého jsou vyloučeny obiloviny a pseudo-obiloviny, luštěniny, mléčné výrobky, vysoce průmyslově zpracované oleje, a zkrátka všechno, co jsme jako lidstvo neznali před deseti tisíci lety, kdy došlo k zemědělské revoluci.


Můžeme ale zajít ještě dále a stravu dále zpřísnit. Tento přístup používají paleo protokoly, které jsou určené k boji s dlouhodobými zdravotními potížemi. Nejznámější protokol vyvinula Sarah Ballantyne (viz kniha The Paleo Approach) a zaměřuje se na boj s autoimunitními onemocněními. Další velmi známý je protokol Terry Wahlsové (viz kniha The Wahls Protocol), který napsala po svém úspěšném boji s roztroušenou sklerózou (ale jak sama píše, je účinný v boji s autoimunitními a dalšími chronickými onemocněními). Obě autorky jsou lékařky a vědkyně, obě bojovaly samy s autoimunitními poruchami, a obě zjistily, že „základní“ paleo jim sice ulevilo, ale nepomohlo jim úplně. A proto na základě poznatků a experimentů vyvinuly vlastní ozdravný protokol.


Na podobných principech potom stojí i další ozdravné diety, například SCD (Specific Carbohydrate Diet) nebo GAPS (Gut and Psychology Syndrome).



3. Paleo spočívá především v konzumaci masa.


Velmi často se setkávám s tím, že si lidé pod paleo představí jen a pouze konzumaci masa, což je naprostý nesmysl. Paleo je přístup, který má za cíl zajistit ve stravě co největší množství mikroživin, tedy vitamínů, minerálů a antioxidantů (mnohdy o 200% až 800% více než při standardní západní stravě). Klade obrovský důraz na konzumaci co nejširší škály zeleniny (a méně ovocem). U různých autorů najdete různá pravidla typu „alespoň 6 hrnků zeleniny denně“ (Terry Wahls dokonce propaguje až 9 hrnků denně) nebo „na každou hrst masa aspoň 3 hrsti zeleniny“ apod.


Mimochodem, stravování, jež je založeno jen a pouze na mase, se říká carnivore diet. Většina autorů je nedoporučuje (např. Sarah Ballantyne v tomto podcastu), ale zdá se, že v extrémních případech může mít své uplatnění (viz podcast Robba Wolfa na toto téma).





Je pravda, že bez konzumace bílkovin by se paleo neobešlo. Živočišné bílkoviny jsou jediným zdrojem všech 20 základních aminokyselin (tedy těch, které tělo potřebuje přijímat ze stravy, jelikož si je neumí vyrobit samo). Bílkoviny mohou pocházet například i z ryb či mořských plodů. Všichni paleo propagátoři ovšem jedním dechem dodají, že pokud nebudeme jíst např. vnitřnosti či kůže a klouby, okrádáme organismus o extrémně důležité zdroje vitamínů, minerálů či látek jako je koenzym Q10 nebo kreatin. Vnitřnosti a pojivá tkáň má totiž výrazně jiné složení než tkáň svalová.


Kdybych to měla shrnout, na prvním místě volá paleo po zelenině, dále po živočišných bílkovinách, dále po dostatečném množství zdravých tuků (živočišných či rostlinných typu kokosový nebo olivový olej), dále po menším množství ovoce a ořechů a semínek. Pokud do stravy zařadíme tyto potraviny (ve vhodném množství), bude naše strava oproti klasické západní stravě bohatší na živiny o několik set procent. Není divu, že člověk pak nemusí bojovat s únavou, obezitou či zdravotními potížemi.



4. Paleo strava je nebezpečná a není dostatečně rozmanitá.


Tento bod jsem již částečně vysvětlila výše. Takže pouze stručně. Zelenina (nejdůležitější složka paleo stravy) je nejlepším zdrojem vitamínů, minerálů, antioxidantů či enzymů. Živočišné bílkoviny poskytují všech 20 základních aminokyselin, které tělo potřebuje. Dostatečný příjem zdravých tuků zajistí, že naše tělo bude schopné využít vitamíny v nich rozpustné (A, D, E a K), navíc při konzumaci tuků mizí problémy s inzulinovou rezistencí. Tuky také potřebujeme pro dobré fungování mozku.


Pokud bude naše strava obsahovat výše uvedené prvky ve správných poměrech, nejen že mnohonásobně zvýšíme příjem důležitých živin (oproti klasické západní stravě), ale navíc se vyhneme stravě s extrémním množstvím sacharidů a toxinů. Navíc obiloviny, ani mléčné výrobky neobsahují zdaleka tolik živin, jako zmíněná zelenina, zato obsahují problematické látky, tzv. antiživiny u obilovin. U mléka je seznam problematických účinků také dost dlouhý.


Více podrobností o přínosech (či rizicích) různých potravin najdete v řadě mých dalších článků. Můžete například začít článkem Autoimunitní protokol pod lupou, nebo si přečíst Proč potřebujeme více tuku.




4. Paleo je vhodné jen pro sportovce nebo pro lidi, kteří se snaží zhubnout.


Pokud člověk dodržuje správné zásady paleo (dostatek zeleniny a její rozmanitost, zařazení živočišných bílkovin a jejich rozmanitost, konzumace zdravých tuků a vyhýbání se zpracovaným potravinám – a to platí i pro balené „paleo“ potraviny), paleo je vhodné pro všechny.


Sportovcům paleo vyhovuje především proto, že se zbaví příjmu nezdravých cukrů a naopak navýší příjem bílkovin. No, a pokud jde o paleo a hubnutí, tak jestliže někdo bojuje s nadváhou a přejde na paleo, přebytečná kila se mu rozpustí sama. Přijde mi to naprosto logické. Přestane jíst zpracované potraviny (do kterých se přidává neskutečné množství cukru a které nemají žádnou jinou výživovou hodnotu). Zařadí více zeleniny (případně ovoce), tuky a bílkoviny. Upraví se mu hladina inzulinu v krvi a zmizí inzulinová rezistence, přestane mít neustále hlad, zcela přirozeně začne jíst dvakrát až třikrát denně. Začne mít víc energie, tudíž je aktivnější. Lépe spí. Prostě a jednoduše, jeho tělo přestane být zatěžováno a začne se pomalu, ale jistě dostávat do normálu a hojit. Hubnutí je jen vedlejší efekt, důležité je, že se začnou normalizovat běžné procesy v těle. A to prospěje rozhodně každému, nejen sportovcům či lidem s nadváhou.



5. V moderní době už žádní lovci a sběrači nejsou.


I v dnešní době žijí v různých částech světa komunity lovců a sběračů. Například domorodé kmeny v poušti Kalahari v Africe, lid Pila Nguru v Austrálii, kmen Sentinelese na ostrově v Bengálském zálivu, kmen Pirahã v Amazonii, Batakové na Filípínách.


Existuje několik aspektů, které jsou pro komunity lovců a sběračů (ať už ty historické nebo moderní) společné: Jejich strava je naprosto lokální, sezónní a extrémně rozmanitá co se týče rostlinných (stovky různých rostlin, kořínků a bobulí) i živočišných zdrojů (pravidelná konzumace hmyzu, plazů, obojživelníků není výjimkou). [1]



6. V paleo éře se lidé dožívali jen 35 let, tudíž nevíme, jestli by byli zdraví až do vysokého věku.


Tento mýtus vychází ze skutečnosti, že úmrtnost dětí do 15 let byla v paleo éře 38% až 45%. [2] V té době existovala vysoká úmrtnost kojenců a panovala také vysoká úmrtnost v důsledku infekce související se zraněním. To všechno posouvá průměrný věk dožití dolů.


Pokud se ovšem někdo dožil 35 nebo 40 let, měl pak dost velkou šanci žít ve fyzickém i mentálním zdraví až do 60 nebo 70 let. Terry Wahls [2] i Mark Sisson [3] tento mýtus ve svých knihách vyvrací a odkazují na příslušné studie.



7. Paleo přístup není podložený výzkumem.


Řeknu to takto: Věnovat se výzkumu výživy typu paleo není v zájmu velkých farmaceutických firem. Paleo nenabízí zázračnou pilulku, kterou by si pacient koupil. Pravé paleo dokonce ani nepodporuje konzumaci předem vytvořených „paleo“ výrobků, které bychom si koupili v obchodě v podobě tyčinek či hotových jídel (i když i tyto výrobky se na trhu začínají objevovat). Pravé paleo nepodporuje ani výraznou konzumaci potravinových doplňků, protože člověk by měl jíst tak, aby veškeré potřebné stavební prvky pro svůj organismus přijímal v čerstvé stravě. Takže platí, že se do výzkumu v této oblasti nelijí těžké peníze a nevěnuje se mu žádná z velkých firem.




Není ale pravdou, že pozitivní výsledky, spjaté s paleo životním stylem, nejsou podložené žádnými studiemi. Vědecké a klinické studie existují, protože existují velcí zastánci a průkopníci tohoto přístupu. Terry Wahls odvedla na svých klinikách obrovský kus práce ve výzkumu vlivu jejího přístupu na roztroušenou sklerózu. Sarah Ballantyne udělala totéž pro autoimunitní onemocnění. V článcích o paleo „guru“ najdete pravidelně nejeden odkaz na vědecké studie a publikace. Výzkumem v podobném duchu se zabývá například i Dr. Mercola nebo Dr. Mark Hyman. Pokud sledujete práci Sarah Ballantyne (která vyvinula autoimunitní protokol), jistě víte, že svůj přístup zakládá výlučně na věděckých poznatcích.