• Emma H.

9 mýtů o obilovinách

Nové vědecké poznatky přináší nový pohled na „zavedené“ pravdy






Diskuze o lepku (a obecněji obilovinách) se vede stále častěji a vyvolává emoce u obou táborů – u zastánců i u odpůrců. Konečné rozhodnutí, jak k obilovinám přistupovat, je samozřejmě na každém z nás. Vadí mi ale, že u nás se argumentace opírá o řadu mýtů, které, jak vyplývá z mnoha knih a studií, jsou již v jiných částech světa vyvráceny.


Pojďme se jim podívat na zoubek. U konkrétních tvrzení uvádím odkaz na zdroj přímo v textu, na konci článků pak uvádím seznam knih a dalších zdrojů na téma obiloviny.



1. Obiloviny potřebujeme, protože jsou plné vitamínů a minerálů.


Tato nepravda, která je pouhým marketingovým tahem potravinových společností, mi leží na srdci asi nejvíc. Již ve svém článku o zvládání menstruačních bolestí bez analgetik jsem zmínila nevyvratitelný fakt: v zelenině je vitamínů a minerálů většinou stejně, ne-li až třikrát víc, než obilovinách. [1] A to hovoříme o obilovinách v nezpracovaném stavu. Obecně ale platí, že čím více dochází ke zpracování jakékoliv potraviny (a v dnešní době rychlého a jednoduchého stravování to potravinový průmysl dovedl k dokonalosti), tím více prospěšných živin daná potravina ztrácí. Tedy reklama na extrémně průmyslově zpracované snídaňové cereálie a svačinky, která tvrdí, že jsou zdraví prospěšné, je úplný nesmysl. Proč by se pak na obalu řady z nich objevovalo tvrzení „obohacené o vitamíny a minerály“? Copak když je něco přirozeně plné vitaminů a minerálů, je potřeba to ještě obohacovat? Zde vřele doporučuji přečíst si pár Pitevních protokolů z blogu Vyvážené zdraví.


Další skutečnost, která se jaksi opomíjí, je ta, že obiloviny obsahují vysoké množství tzv. anti-živin (fytáty, lektiny, saponiny). O tom více níže.