aneb Co potřebují naše buňky
Původně jsem o tomto tématu chtěla napsat jen jeden článeček, ale nakonec z toho budou dva. Byla by škoda si všechny ty informace nechat uniknout! (V druhém díle popisuji podrobně tři varianty protokolu.)
Po dlouhém váhání jsem se pustila do knížky od Terry Wahls s názvem The Wahls Protocol: A radical new way to treat all chronic autoimmune conditions using Paleo principles [1], o které jsem měla už dlouho povědomí. Věděla jsem, že autorka je lékařka a díky protokolu, který sama vyvinula, se jí podařilo zvrátit postup roztroušené sklerózy. Během jednoho roku se jí podařilo zlepšit svůj zdravotní stav tak, že nakonec opustila vozíček, který byla nucena neustále používat, a dokázala opět jezdit na kole. Její příběh si můžete poslechnout na v přednášce TEDx s názvem Minding Your Mitochondria.
Protože se kniha (a protokol) zabývá bojem s roztroušenou sklerózou, dlouho jsem si říkala, že se mě vlastně netýkají a nemusí mě moc zajímat. Ale nakonec mě přemohla zvědavost a udělala jsem dobře! Autorka se sice vyjadřuje cíleně k roztroušené skleróze, stejně často ale také zdůrazňuje, že její přístup platí na veškerá autoimunitní a neurodegenerativní onemocnění, potažmo pro veškerá chronická onemocnění vůbec.
Zaměřuje se totiž na příčiny (a napravení stavu) na úrovni buněk. Vysvětluje, že za každým dlouhodobým onemocněním stojí skutečnost, že buňky v těle přestaly fungovat tak, jak mají.
Ještě než se pustím do popisování zajímavých informací, které kniha přináší, stručně zmíním i knížku Sarah Ballantyne, ze které také často čerpám. Obě autorky jsou lékařky a vědkyně, obě kladou důraz na to samé – dostatek živin ve stravě, vyhnout se potravinám působícím potíže, nesledovat jen stravu, ale i další aspekty životního stylu. Řekla bych, že jejich cíl i prostředky jsou více méně stejné, ale každá se na problematiku dívá z trochu jiného úhlu (možná kvůli specifické vlastní zkušenosti).
Sarah Ballantyne napsala knihu The Paleo Approach [2] a svůj autoimunitní paleo protokol (AIP) postavila na zahojení poškozeného střeva (tzv. zvýšená propustnost střeva), boji proti zánětu a na eliminaci potravin, které nadměrně stimulují imunitní systém. Stimulaci imunitního systému se chceme při autoimunitních onemocněních vyhnout, jelikož tělo začalo napadat vlastní buňky a naším cílem je tuto přehnanou reakci zklidnit.
Také Terry Wahls hovoří o zvýšené propustnosti střeva a vyhýbání se pro-zánětlivým potravinám, ale její přístup je založen především na dostatečné výživě buněk – tělu musíme dodávat živiny (a zvlášť mikroživiny, tedy vitamíny, minerály, enzymy a antioxidanty) v takovém složení a takovém množství, aby podvyživené a nemocné buňky mohly opět nastartovat svou přirozenou, prospěšnou činnost a tělo dostalo šanci spustit uzdravující pochody, které jsou mu přirozené.
Oba přístupy mi přijdou přinejmenším nesmírně poučné, a proto jsem se rozhodla, že si oba zaslouží sérii článků, ve kterých budou popsány podrobněji. Myslím, že veškeré tyto informace se pěkně doplňují. Vy sami si je můžete kriticky zhodnotit a rozhodnout se, zda se o jeden či druhý přístup budete zajímat podrobněji.
Ráda bych ještě jako poznámku na okraj doplnila, že oba protokoly sice vychází z paleo / primal principů, ale zachází mnohem dále. Jsou určeny pro lidi s autoimunitním (resp. chronickým) onemocněním. Obě autorky mají vlastní zkušenost s tím, že přestože jim „běžné“ paleo ulevilo, zdaleka jim nepomohlo tolik, jako jimi speciálně vyvinuté protokoly. Pokud má někdo pochroumané zdraví, musí se holt nasadit větší páky. Dieta je přísnější (a sama neustále bojuju s tím, jak těžké je být disciplinovaná), ale lidem přináší okamžitě viditelnou úlevu a vrací jim naději na běžný život bez únavy, bolesti a strachu.
Pojďme se tedy pustit do toho, co zjistila a vyvinula Terry Wahls v rámci svého protokolu. Než vám zde ale představím samotnou „dietu“ (slovo dieta nemám v tomto kontextu ráda, protože si myslím, že anglický výraz „diet“ v souvislosti s tak velkou změnou přístupu k jídlu a dalším aspektům života znamená české „strava“), musím popsat, jak Terry Wahls k nastavení vhodné stravy došla.
Při své práci mimo jiné zjistila, že v současné době se vědci domnívají, že prostředí a životní styl jsou odpovědné ze 70 – 95% za rizika vzniku autoimunitních onemocnění, obezity, kardiovaskulárních chorob a problémů s duševním zdravím. Tedy ze 70 – 95% můžeme svůj zdravotní stav ovlivnit my sami! Jistě, každý má určitou genetickou predispozici (geny, které zvyšují pravděpodobnost, že se daná choroba „aktivuje“), ovšem v rámci rychle se rozvíjejícího oboru epigenetika se začíná zjišťovat, že právě aktivace genů z velké míry závisí na našem okolním prostředí, stravě a životním stylu. To je pro všechny chronicky nemocné skvělá zpráva! A Terry Wahls, Sarah Ballantyne a spousta dalších průkopníků v paleo sféře jsou toho živoucím důkazem. Ozdravné protokoly vznikly právě díky tomu, že oni sami začali pátrat po příčinách svých onemocnění a zjistili, jak velký vliv může mít strava a přístup k životu.
Mitochondrie – elektrárna, bez které se buňky neobejdou
Mitochondrie jsou součástí téměř všech buněk v těle a při jejich dobrém fungování hrají klíčovou úlohu. Produkují energii, kterou buňka potřebuje, a to ve formě ATP (adenosin trifosfát). Aby mitochondrie mohla toto palivo vyprodukovat, potřebuje k tomu dvě věci: glukózu (tedy cukr) NEBO ketony (z tuků), a kyslík. Tyto dvě základní látky „stačí“, ale pokud mitochondrie nedostanou ještě něco navíc, budou plnit jen ty nejzákladnější funkce, a to ještě pochybným způsobem. Aby fungovaly opravdu na plný plyn, musíme jim dodat ještě thiamin (vitamin B1), riboflavin (vitamín B2), niacinamid (vitamín B3), kyselinu pantothenovou (vitamín B5), minerály jako síra, zinek, hořčík, železo a mangan, a antioxidanty. Mitochondrie navíc spotřebovávají velké množství L karnitinu, kyseliny alfa lipoové, kreatinu a koenzymu Q10. A aby toho nebylo málo, nesmí jim v činnosti bránit velké množství olova, rtuti či arzenu. Pokud mitochondriím toto vhodné prostředí (či potravu, chcete-li) nezajistíme, nebudou produkovat tolik energie (a buňky tudíž nezvládnou plnit všechny své funkce - budovat, udržovat a opravovat tkáně a zbavovat se toxického odpadu). Navíc budou buňky generovat mnohem více odpadu ve formě volných radikálů (které vedou k opotřebování a stárnutí tkání). Tomu se říká hladovění buněk.
Doplňující informace: Volné radikály jsou molekuly, které mají ve své struktuře nepárový elektron. Vznikají jako odpadní produkt chemických pochodů souvisejících s výrobou energie v mitochondriích. Díky nepárovým elektronům vzniká volná vazba, která je „k dispozici“ pro další chemickou reakci. Ostatní buňky v těle mají tendenci této vazby rychle využít k oxidaci (tedy znehodnocení) této vazby. Volné radikály mohou změnit strukturu bílkovin, buněčných membrán či DNA, a tím měnit jejich fungování. Antioxidanty jsou naopak „pořádková četa“, která má volné radikály držet pod kontrolou.
Mitochondrie mají také na starosti tzv. buněčnou smrt. Aby organismus dobře fungoval, je důležité zajistit včasnou smrt těch buněk, které již dosloužily či u kterých došlo k nějaké chybě. Mitochondrie má za úkol vyslat chemický signál k tomu, aby buňka tuto „sebevraždu“ spáchala (říká se tomu apoptóza). Buňky, které by měly zemřít, ale nezemřou, dále expandují a ubírají potřebný prostor a výživu zdravým buňkám. Pokud tento proces není dostatečně regulován, stanou se z nich buňky nádorové.
Toto všechno jsou důležité informace pro to, abychom pochopili, proč Terry Wahls trvá na konzumaci obrovského množství zeleniny všech druhů.
Jak ale poznáme, že naše mitochondrie mají vše, co potřebují?
To, že naše buňky jsou podvyživené a hladoví, není na první pohled znát. Terry Wahls ale na základě svého výzkumu vytvořila seznam rizikových příznaků či skutečností, při kterých je pravděpodobnost hladovění buněk vysoká:
Častá únava – Pokud člověku chybí neustále energie i ve chvíli, kdy pravidelně dobře spí. Nedostatek energie pro buňky se projeví v nedostatku energie pro celého člověka.
Strava bohatá na cukry a škroby – Bílá mouka, cukr, škroby, fruktóza mohou činnost mitochondrií narušit. Jedná se o potraviny, které mají vysoký obsah kalorií, ale nízký obsah živin. Navíc „živí“ nepřátelské bakterie a kvasinky v trávicím traktu, což potom vede ke zdravotním potížím.
Věk nad 50 let – Schopnost těla vyrábět koenzym Q10 (který je nezbytný pro dobré fungování mitochondrií) se s věkem snižuje. Po 50 roce mitochondrie výrazně ztrácí na efektivitě, obzvlášť pokud člověk nepřijímá ve stravě dostatek živin.
Statiny – Statiny jsou léky, které jsou předepisovány na snížení vysoké hladiny cholesterolu (někdy dokonce preventivně). Statiny ale zabraňují vytváření koenzymu Q10 v těle.
Pravidelné užívání léků (na předpis i volně prodejných) – Mnoho dalších léků také narušuje tvorbu koenzymu Q10 (tricyklická antidepresiva, benzodiazepiny, sulfonylurea, betablokátory, paracetamol) nebo zabraňuje vstřebávání vitamínu B (diuretika, léky proti cukrovce, hormonální antikoncepce, léky na pálení žáhy, některá antibiotika, NSAID, aspirin).
Užívání antacidů a diuretik – Diuretika a léky na pálení žáhy navíc zabraňují vstřebávání minerálů.
Chronické migrény či tenzní bolesti hlavy – Existuje vztah mezi těmito bolestmi a špatnou funkcí mitochondrií.
Chronické onemocnění – Špatná činnost mitochondrií je spojována s řadou chronických onemocnění, jako např. cukrovka, problémy se srdcem, žloutenka typu C, fibromyalgie, schizofrenie, poruchy nálad, epilepsie, problémy s pamětí či autoimunitní onemocnění.
Prostě a jednoduše, pokud má někdo chronické zdravotní problémy, může si být jist, že jeho buňky nezvládají plnit svou činnost tak, jak mají.
Příště si řekneme, jak Terry Wahls nastavila svůj protokol tak, abychom buňkám dodali vše, co je pro jejich optimální fungování potřebné.
[1] Terry Wahls, MD. Eve Adamson. The Wahls Protocol: A radical new way to treat all chronic autoimmune conditions using Paleo principles. A Penguin Random House Company, 2014
[2] Sarah Ballantyne, The Paleo Approach, Victory Belt Publishing Inc., 2013
Protokol Terry Wahlsové - II. díl
