• Emma H.

Protokol Terry Wahlsové – II. díl

aneb Co potřebují naše buňky




Terry Wahlsová ve své knize The Wahls Protocol [1] nabízí stravovací protokol ve třech různě přísných (a různě efektivních) variantách. Jak sama zdůrazňuje, její protokol vychází z paleo principů, ovšem zachází více do hloubky. prvním díle tohoto článku popisuju filozofii, na které Terry svůj ozdravný protokol postavila. Protože samotné paleo Terry v boji proti roztroušené skleróze nepomohlo, musela si protokol nastavit trochu jinak. Pomohlo jí až vynechání většího množství potravin, které škodí imunitnímu systému (v tom se její protokol podobá autoimunitnímu paleo protokolu (AIP) od Sarah Ballantyne, popsaném v knize The Paleo Approach [2]), ovšem Wahlsová klade navíc obrovský důraz na nutriční hodnotu stravy – tzn. dodat tělu skutečně maximum živin, aby se mohlo začít uzdravovat.



Tři varianty protokolu


Wahlsová píše, že i ona se k nastavení celého svého ozdravného systému dopracovala postupně. Přechod na nový způsob stravování u ní neproběhl ze dne na den. Uvědomuje si, že to v mnoha případech není reálné a že i její pacienti se musí novou životosprávu postupně naučit. Vypracovala tedy tři varianty protokolu tak, aby bylo možné začít s tou nejméně náročnou, a postupem času se vypracovat až k obdobě ketogenní diety. Jak sama říká, je na každém z nás, abychom si zvolili, co zvládneme a co nám nejlépe vyhovuje. Ovšem záhy podotýká, že ona sama dosáhla největšího zlepšení právě až u třetí, nejpřísnější varianty.


Ještě bych ráda podotkla, že se tento protokol v mnohém podobá právě AIP. Přijde mi to logické, protože oba přístupy jsou nastaveny specificky na zvládání autoimunitních onemocnění. A to, že jsou si podobné, jasně ukazuje, že jsou postavené na podložených důkazech. (Obě autorky jsou ostatně vědkyně, které se studiem výživy a jejího vlivu na autoimunitu zabývají.)