Ti z vás, kdo mě znáte (ať už osobně nebo prostřednictvím blogu), si můžete říkat, že je hezké, jak mám všechno vždy nastudované, promyšlené a na všechno mám jasný a podložený názor. Všichni ale víme, že takto to v životě nefunguje. Každý konečný názor za sebou skrývá určitou cestu, někdy dost nepřehlednou a trnitou.
Vždy jsem byla člověk, co nemá problém s rozhodováním. Takový ten typ, co když potřebuje nové tričko, vběhne do obchodu a za pět minut je nakoupeno. Rozhodování mi v životě vždy šlo tak nějak samo, docela dost lehce. Ale boj s endometriózou (a jak píšu níže, zcela nečekanou adenomyózou), naprosto vyčerpal i mé prvotřídní rozhodovací schopnosti. Nemoc mě docela zahnala do kouta. A nejhorší na tom je asi celá ta horská dráha emocí, kterou při tom zažívám. Člověk najde nové informace, nové diety, nového doktora, nové doporučení a dostane se na krásný slunečný obláček s nadějí, že tohle je konečně to správné řešení a problémy budou pryč.
A pak z obláčku spadne, pěkně natvrdo, přímo na čumák.
Byla jsem na endoskopiích a zjistilo se, že můj zažívací trakt je v pořádku. Hurá, nemám celiakii, ani autominunitní zánět střev! …Ehm… tak proč mám každý den ostré bolesti, když musím na wc? Ach jo.
Podstoupila jsem MRI. Hurá, i když rezonance v polovině případů endometriózu neodhalí, moji endo odhalila. Mám to potvrzené! …Ehm… To vlastně znamená, že ji mám hluboce prorostlou a bude tak těžší se s ní vypořádat. …A co vůbec znamená to další slovíčko – „adenomyóza“?
Dostala jsem doporučení na dobrou specialistku, která spolupracuje s týmem odborníků a kolegyni odstranila během 4-hodinové operace veškerou endo tak, že se jí ani do pěti let nevrátila. Hurá, vyplatilo se mi počkat si na kvalitní kontakt! Endo mi vyoperují a já budu konečně žít bez bolestí! Jdu si zjistit, co znamená ta adenomyóza.
Adenomyóza je endometrióza prorostlá do svalu dělohy. Nedá se vyoperovat. …Cožeee?... Tak jaké mám tedy možnosti? Odstranění dělohy, silnou hormonální terapii, extrémní bolesti dalších patnáct až dvacet let. ...Hmm, to se nějak vymyslí.
Jedu za doporučenou specialistkou, určitě mi pomůže. Specialistka provede vyšetření, potvrdí endometriózu, která se mi rozšířila dokonce i na vaginální stěnu. Diví se, jak to, že to neviděli doktoři před ní. Nevadí. Endo se vyoperuje a adneomyóza se dá řešit nitroděložním tělískem. Dostávám info o tom, jak je tělísko Mirena úžasné, vylučuje hormony pouze lokálně, navíc jenom progesteron. (Já sice vím, že to je syntetický progestin, ale nenechám se tím odradit.) A nebudou mi muset vzít dělohu. ...Trošku mi sice vrtá hlavou, že jsem o tělísku kdysi kdesi něco četla a zavrhla jsem ho, ale říká mi to specialistka a vlastně jsou to přesvědčivé argumenty. Nechám si čas na rozmyšlenou.
Hurá, mám řešení na adenomyózu! Jak to, že jsem to neviděla dřív? Jenom progesteron, lokálně. ...Radši se ale pro jistotu podívám, co že jsem to o tom tělísku kdysi četla. …Neeee!... Veškeré zkušenosti žen trpících adenomyózou jsou hrozné. Tělísko jim ještě víc zhoršilo bolesti (to ještě jde?), zapříčinilo dlouhodobé krvácení, musely být měsíce v posteli. Nedalo se to vydržet. Doktoři říkají, že se musí vydržet někdy až šest měsíců, než „si to sedne“. Šest měsíců nepřetržitých bolestí? Tak to fakt nezvládnu.
Radši si o adenomyóze ještě najdu víc informací a přinejhorším nebudu nic dělat a moje stávající bolesti dál vydržím. Vyčkáváním nemůžu nic pokazit, zachovám status quo. …Neeee!... U adenomyózy je potřeba jednat co nejrychleji, protože jinak se nemoc šíří a zhoršuje. Čím déle se čeká, tím je šance na úspěšnou léčbu horší.
Tak to teda vyřeším kontinuálním užíváním hormonální antikoncepce. (Hurá?) S nemocí se něco dělat musí, vedlejší účinky přežiju, postupně budu hledat, jaké prášky mi sednou. Aspoň nebudu mít ty příšerné bolesti a nemoc se mi nebude šířit. Hurá! …Neee!... U endometriózy a adenomyózy užívání hormonů s jakýmkoliv podílem estrogenu nemoc ještě zhoršuje (i když pilulky maskují situaci). Antikoncepci užívat nemůžu. (Hurá?)
Zbývá mi silnější progesteronová léčba (a silnější vedlejší účinky, včetně případného navození menopauzy hormony), nebo částečná hysterektomie, tedy odstranění dělohy. ...Tady už skoro brečím. Horská dráha mě naprosto vyčerpala a já potřebuju čím dál víc času na to, abych se dostala do fáze, kdy budu mít zase všechno krásně podložené a vymyšlené.
Je jasné, že každé chronické onemocnění a každý pacient je jedinečný. Houpačku máme každý jinou (i když ženy s endo a adenomyózou prochází stejným bojem a řeší podobné problémy). Pokud tedy někoho s dlouhodobou nemocí znáte, a pokud na něj náhodou narazíte v jeho slabé chvilce, kdy zrovna nebude mít vše prostudované a promyšlené a třeba se vám emočně zhroutí před očima, buďte na něj hodní! Není to lehký boj.
Tento článek je pro mě taková malá terapie, povzbuzení pro další chronicky nemocné a přiblížení situace pro jejich blízké. Je hezké moct se podělit i o slabé chvilky.
