• Emma H.

Autoimunitní teorie lžiček

Jak na lžičky s endometriózou





Teorii lžiček vymyslela v roce 2003 Christine Miserandino, když chtěla své dlouholeté nejlepší kamarádce názorně vysvětlit, jaké to je žít s autoimunitním onemocněním. Svůj příběh velmi hezky popsala v této eseji. Díky ní také vznikl anglický novotvar „spoonie“ označující člověka s chronickým onemocněním.


U většiny lidí s autoimunitním onemocněním vlastně nepoznáte, že jsou nemocní. (Endometrióza patří do kategorie více než stovky onemocnění tzv. “pravděpodobně autoimunitního původu”, v angličtině „suspected autoimmune diseases“. ) Povaha a dopad nemoci se velmi špatně vysvětlují, je těžké odhalit svou zranitelnou stránku a ještě těžší pouštět se do popisování nepříjemných příznaků, které jsou často tabu. A nejtěžší je vysvětlit, jak velký má nemoc na život dopad, i když to není na první pohled znát.


Teorie spočívá v tom, že lžičky, jež držíme v ruce, představují energii, kterou máme na provádění veškerých činností. Představte si, že v ruce držíte omezený počet lžiček (třeba dvanáct, nebo dvacet), a abyste mohli dokončit nějaký úkol či činnost, musíte vždy jednu lžičku odevzdat. Jednu lžičku vás stojí vstát z postele a vyčistit si zuby, další připravit si a sníst snídani, obléci se, dopravit se do práce, zajít na nákup, jít s kamarády na pivo atd. Pokud někdo bojuje s chronickým onemocněním, má každé ráno k dispozici méně lžiček než jeho zdraví přátelé a kolegové. Podle charakteru nemoci jich může mít málo každý den, nebo jen některé konkrétní dny v měsíci či ve chvílích, kdy se mu nemoc zrovna dočasně zhorší. Obecně platí, že když se člověk o sebe pečlivě stará, dodržuje speciální dietu a životní styl, existuje šance, že si se lžičkami vždy vystačí (ale je nepravděpodobné, že jich bude mít tolik, aby si užíval náročných sportů či divokých mejdanů). Člověk musí mít neustále přehled o tom, kolik lžiček právě drží v ruce a kolik mu jich do konce dne ještě zbývá, aby mu nikdy nedošly a aby zvládl do večera dokončit všechny potřebné úkoly.