aneb Má cesta k napravení nezdravých stravovacích vzorců
Tento článek se mi nepíše lehce, z mnoha důvodů. Pořád jsem velký zastánce paleo (nebo autoimunitního protokolu), díky kterému můžete zjistit, o kolik vám může být lépe, i když máte endometriózu, nebo nějaké autoimunitní onemocnění. Není také lehké přiznat si, že se u mě objevují nezdravé stravovací vzorce. A už vůbec není lehké to přiznat veřejně na blogu, který mimo jiné propaguje zdravý styl stravování. Takže až budete tento článek číst, prosím vás o shovívavost a porozumění, nikdo z nás není dokonalý, a ne vždy může být ideálním příkladem. Článek berte jako další střípek z mé osobní cesty, který třeba může s někým souznít a někomu pomoci.
Intuitivní stravování a boj proti všudypřítomným dietám
Mému rozhodnutí začít opět jíst všechno předcházel objev směru intuitivního stravování, který zpopularizovala psycholožka Evely Tribole a popsala jej ve své knize Intuitive Eating [1]. V této oblasti se mnou také velmi souzněla kniha The F*ck It Diet od Caroline Dooner, a podcasty Real Talk with Dana a Food Psych Podcast. Na tento směr jsem narazila přes skupiny Steph Gaudreau Harder to Kill a skupinu Girls Gone Strong. Zdá se, že se čím dál více žen začíná vzpírat představám společnosti ohledně toho, jak by žena měla jíst, vypadat, oblékat se, sportovat či chovat se.
Ze začátku jsem pojmu intuitivní stravování nevěnovala moc pozornost a myslela jsem si, že bych měla usilovat o to, abych se dokázala vrátit k přísnému paleo, ze kterého jsem už nějakou dobu začala pomalu ale jistě sklouzávat. Díky spolupráci s osobní koučkou jsem si ale musela záhy přiznat, že momentálně vůbec nemám kapacitu začít znovu dodržovat nějaká přísná pravidla. Začala jsem víc přemýšlet nad tím, proč se do pravidel nechce, a co s tím. A tady asi začalo mé objevování nového přístupu s názvem intuitivní stravování.
Cílem intuitivního stravování je oprostit se od jakýchkoliv zvenku nařízených pravidel a stravovat se podle toho, jak se člověk při a po jídle cítí. Přestat věnovat pozornost objektivním parametrům (např. počet kalorií, složení makro živin, seznamům zakázaných potravin, ručičce na váze, apod.) a jíst podle toho, co nám říká náš organismus (jsme po jídle nasyceni? máme energii? dostavily se nějaké reakce? uspokojilo nás to psychicky?) . Jako koncept to zní jednoduše a logicky. Ovšem uplatňování v praxi může být pro některé z nás docela velkou výzvou.
Špatné stravovací vzorce
Přístup intuitivního stravování je pro mě zatím novinkou a v mé mysli ho vnímám jako takové velké zašmodrchané klubko vlny, které jsem se jala pomalu začít rozmotávat. Sama zatím nevím, jak pořádně na to. Zkušenosti a pocity mohou být pro každého z nás dost odlišné, každý máme jinou historii přístupu k jídlu. Pokud vás koncept zaujal, vřele doporučuju výše zmíněné zdroje. V češtině jsem objevila i pár článečků na toto téma, ale sdílet je s čistým svědomím nemůžu, protože se povětšinou zaměřovaly na možnost skrz tento přístup zhubnout a zdůrazňovaly pravidla, kterými je třeba se řídit. Přitom cílem intuitivního stravování je od pravidel se odprostit, na váhu se přestat soustředit, zaměřit se na mentální nastavení, jež vůči jídlu máme, a naslouchat svému tělu. (Pro úplnost zde musím podotknout, že v knize Intuitive Eating autorky uvádí deset zásad, jedná se ale spíše o vodítka, která nás provedou psychologickou analýzou toho, proč problémy s jídlem máme a jak se s nimi vypořádat. Skvěle jsou tato vodítka vysvětlena v tomto podcastu Laury Thomas.)
Ale teď už k věci. Co přesně mám na mysli, když mluvím o „špatných stravovacích vzorcích“? Možná si vzpomenete, že ve svých článcích Musím potraviny eliminovat už napořád? a Přísné protokoly pro ženy varuju před tím, že ne vždy je přísný přístup dodržování pravidel vhodný a může vést k poruchám přijímání potravy. Nemusí se tím nutně mínit nemoci jako je bulimie nebo anorexie (které se anglicky označují pod názvem eating disorders), mohou se tím myslet různé nezdravé modely chování ohledně jídla, jež angličtina elegantně označuje pojmem disordered eating, tedy něco jako „přístup k jídlu, který je v nepořádku“. Intuitivní stravování má pomoci bojovat s následující problémy:
omezování kalorií,
obsesivní počítání a sledování příjmu potravy (ať už množství či složení),
neschopnost správně rozpoznat hlad a sytost,
emocionální jedení, jedení ze stresu či kdykoliv jindy, kdy člověk nemá hlad,
přejídání (případně spojené s následným zvracením či užíváním projímadel),
hladovění,
neschopnost přestat myslet na jídlo.
Tyto „kategorie“ nemají přesně definované obrysy a mohou se objevovat ve větší či menší míře. Jak upozorňují autorky knihy, v dnešní době se velmi rády schovávají za pojmy jako je „zdravé stravovaní“, „clean eating“, „detox“ apod.
Co to znamená pro mě a paleo?
Pokud některé věrné čtenáře mého blogu tento článek trochu vyděsil, musím vás uklidnit. Ne, nemyslím si, že by paleo (nebo autoimunitní protokol), nutně a vždy vedlo ke vzniku špatných vzorců kolem stravování. Spíš si myslím, že problém vznikne ve chvíli, kdy si člověk tyto špatné vzorce přinesl z minulosti a dále je „aplikuje“ i při dodržování svého nového stravovacího protokolu. Tak to například bylo u mě.
Uvědomila jsem si, že si nesu nezdravé vzorce stravování už někdy z puberty. Důvodů je víc (např. všudypřítomný tlak společnosti na vzhled a váhu, srovnávání se s modely, které vidíme kolem sebe, hledání sebejistoty a kontroly skrz diety, apod.) a na jejich analýzu tady není prostor. Mým největším nezdravým vzorcem je opakující se cyklus restrikce – přejídání (naštěstí to u mě nikdy nedošlo do závratných rozměrů, ale ideální situace to rozhodně není). Projevuje se ve dvou rovinách: fyzické a psychické.
Fyzická restrikce se u mě týkala hlavně omezování kalorií, a projevovala se spíše dříve, ještě než jsem se do paleo vůbec pustila. Paleo mi ze začátku dokonce s tímto problémem i pomohlo, protože řada autorů klade důraz na dostatečné „vyživení“ a často zdůrazňuje dostatečně vysoký kalorický příjem. Problém ovšem nastal, když jsem začala experimentovat s půsty. Nějakou dobu to trvalo, ale postupem času se mi začalo čím dál více stávat, že po delším půstu (třeba 14 nebo 16 hodin) jsem nedokázala přestat jíst. Rozhodně nezdravý vzorec, který vedl ke všem typickým negativním reakcím typu přibírání na váze, výčitky, pocit selhání. Z pohledu intuitivního stravování se jedná o přirozenou reakci organismu, kdy je dlouhodobá restrikce podle autorek knihy doslova nemožná, a nutně po ní následuje fáze „syslení na špatné časy“.
Psychická restrikce se u mě projevuje v tom, že si některé potraviny „zakazuju“ (resp. jsou zakázané v daném protokolu). Po určitou dobu to nebyl problém, viděla jsem na sobě velká zdravotní zlepšení, byla jsem motivovaná a nadšená, šlo to tak nějak samo. Postupem času (myslím tím roky) se mi ale začalo čím dál častěji stávat, že jsem pravidla nedokázala dodržet. Pár důvodů pro to zmiňuju ve svém článku V čem mi pomáhá osobní kouč. Je to například ztráta motivace, pokles zvědavosti, lenivost, ale také menší nepříznivé zdravotní reakce. Každý z nás máme jinak silnou vůli, a dřív nebo později se dostaneme do situací, kdy pravidla „porušíme“. U mě byl problém v tom, že jakmile nebyla žádná pravidla, nestačilo mi střídmé množství daného jídla, ale měla jsem tendenci se jím přejíst. „Syslení“ probíhalo i ve chvíli, kdy jsem sice měla dostatek kalorií, ale má hlava v hloubi duše věděla, že opět přijde zákaz a já si danou potravinu nebudu moct dát. Proto si chtěla jídlo užít, ještě než bude zase zakázané. Podle autorek knihy opět přirozená reakce na restrikci.
Proč jsem začala jíst všechno
Podle přístupu intuitivního stravování se problémy tohoto typu dají vyřešit tím, že si člověk přestane dávat zákazy a limity. Přístup je vědecky podložený řadou výzkumů a studí, podrobnosti opět viz zmíněné knihy, nebo tyto webové stránky autorek. Řešení si můžeme představit jako takové kyvadlo, které jsme dlouho drželi v extrémní poloze na jedné straně (restrikce, pravidla). Pustíme jej, dáme tomu čas, budeme trpěliví a kyvadlo se postupem času dostane do rovnovážné polohy.
Toto pomyslné puštění kyvadla pro mě znamená, že jsem si přestala cokoliv zakazovat. V rámci intuitivního stravování je mou jedinou povinností naslouchat svému tělu, dopřát si to, na co mám v danou chvíli chuť, citlivě vnímat, jak se po jídle cítím, a být se sebou trpělivá. Věřit tomu, že postupem času se kyvadlo ustálí v rovnovážné poloze a já budu jíst tak, že se budu cítit po každém jídle skvěle (fyzicky i psychicky). V praxi to pro mě v tuto chvíli znamená dvě věci: obrovskou mentální úlevu, že zmizela pravidla; a dohánění toho, co jsem si v minulosti zakazovala v podobě ne-paleo potravin.
Cesta je to nelehká, protože u mě pořád platí, že strava typu paleo mi z fyzického hlediska prospívá nejlépe. Mentálně mi ale pravidla a restrikce nesvědčily. Teď si dopřávám i takové potraviny, které mi zhoršují například zažívací potíže, premenstruační syndrom (PMS) či bolesti při menstruaci. Každá taková negativní reakce je mi ale zároveň učitelem, díky kterému si uvědomím, jaké jídlo mi za to stojí, a jaké ne. Je to zdánlivě velmi podobné tomu, když jsem dodržovala paleo, ovšem s jedním obrovským rozdílem. Psychologicky teď nemám žádné restrikce či omezení, které by později vedly k přejídání a syslení na špatné časy.
A jak mi to jde? Někdy líp, někdy hůř. Pozitivní je, že nemám tendenci se přejídat (jídlo je dovolené a nemá smysl dělat si zásoby). Co se týče množství jídla, myslím (protože nic nesleduju a nepočítám), že se přejídám méně. Co se týče „zakázaných“ potravin, doháním to, co jsem propásla. Připomínám si zapomenuté dobroty, ochutnávám, labužničím. Nemám tendenci to přehánět, což mi ukazuje, že jsem na dobré cestě. Vůbec netoužím po mléčných výrobcích a luštěninách, kvůli velkým zažívacím potížím. Zbytek jídelníčku pro mě momentálně není úplně ideální a vede ke zhoršeným příznakům. Nebojím se toho ale, protože cítím, že mám díky paleo dobře položené základy (když mám hlad, toužím převážně po paleo způsobu stravování) a že po určité době experimentování budu mít tendenci ustálit se tak, že budu jíst to, co mi dělá nejlépe. Ovšem bez pravidel, příkazů a zákazů.
[1] Evelyn Tribole, M.S., R.D., Elyse Resch, M.S., R.D., F.A.D.A., C.E.D.R.D. Intuitive Eating. A Revolutionary Program that Works. St. Martin’s Press, 2012
