top of page

Proč jsem začala jíst všechno

Aktualizováno: 5. 8. 2019

aneb Má cesta k napravení nezdravých stravovacích vzorců





Tento článek se mi nepíše lehce, z mnoha důvodů. Pořád jsem velký zastánce paleo (nebo autoimunitního protokolu), díky kterému můžete zjistit, o kolik vám může být lépe, i když máte endometriózu, nebo nějaké autoimunitní onemocnění. Není také lehké přiznat si, že se u mě objevují nezdravé stravovací vzorce. A už vůbec není lehké to přiznat veřejně na blogu, který mimo jiné propaguje zdravý styl stravování. Takže až budete tento článek číst, prosím vás o shovívavost a porozumění, nikdo z nás není dokonalý, a ne vždy může být ideálním příkladem. Článek berte jako další střípek z mé osobní cesty, který třeba může s někým souznít a někomu pomoci.



Intuitivní stravování a boj proti všudypřítomným dietám


Mému rozhodnutí začít opět jíst všechno předcházel objev směru intuitivního stravování, který zpopularizovala psycholožka Evely Tribole a popsala jej ve své knize Intuitive Eating [1]. V této oblasti se mnou také velmi souzněla kniha The F*ck It Diet od Caroline Dooner, a podcasty Real Talk with Dana a Food Psych Podcast. Na tento směr jsem narazila přes skupiny Steph Gaudreau Harder to Kill a skupinu Girls Gone Strong. Zdá se, že se čím dál více žen začíná vzpírat představám společnosti ohledně toho, jak by žena měla jíst, vypadat, oblékat se, sportovat či chovat se.


Ze začátku jsem pojmu intuitivní stravování nevěnovala moc pozornost a myslela jsem si, že bych měla usilovat o to, abych se dokázala vrátit k přísnému paleo, ze kterého jsem už nějakou dobu začala pomalu ale jistě sklouzávat. Díky spolupráci s osobní koučkou jsem si ale musela záhy přiznat, že momentálně vůbec nemám kapacitu začít znovu dodržovat nějaká přísná pravidla. Začala jsem víc přemýšlet nad tím, proč se do pravidel nechce, a co s tím. A tady asi začalo mé objevování nového přístupu s názvem intuitivní stravování.


Cílem intuitivního stravování je oprostit se od jakýchkoliv zvenku nařízených pravidel a stravovat se podle toho, jak se člověk při a po jídle cítí. Přestat věnovat pozornost objektivním parametrům (např. počet kalorií, složení makro živin, seznamům zakázaných potravin, ručičce na váze, apod.) a jíst podle toho, co nám říká náš organismus (jsme po jídle nasyceni? máme energii? dostavily se nějaké reakce? uspokojilo nás to psychicky?) . Jako koncept to zní jednoduše a logicky. Ovšem uplatňování v praxi může být pro některé z nás docela velkou výzvou.





Špatné stravovací vzorce


Přístup intuitivního stravování je pro mě zatím novinkou a v mé mysli ho vnímám jako takové velké zašmodrchané klubko vlny, které jsem se jala pomalu začít rozmotávat. Sama zatím nevím, jak pořádně na to. Zkušenosti a pocity mohou být pro každého z nás dost odlišné, každý máme jinou historii přístupu k jídlu. Pokud vás koncept zaujal, vřele doporučuju výše zmíněné zdroje. V češtině jsem objevila i pár článečků na toto téma, ale sdílet je s čistým svědomím nemůžu, protože se povětšinou zaměřovaly na možnost skrz tento přístup zhubnout a zdůrazňovaly pravidla, kterými je třeba se řídit. Přitom cílem intuitivního stravování je od pravidel se odprostit, na váhu se přestat soustředit, zaměřit se na mentální nastavení, jež vůči jídlu máme, a naslouchat svému tělu. (Pro úplnost zde musím podotknout, že v knize Intuitive Eating autorky uvádí deset zásad, jedná se ale spíše o vodítka, která nás provedou psychologickou analýzou toho, proč problémy s jídlem máme a jak se s nimi vypořádat. Skvěle jsou tato vodítka vysvětlena v tomto podcastu Laury Thomas.)


Ale teď už k věci. Co přesně mám na mysli, když mluvím o „špatných stravovacích vzorcích“? Možná si vzpomenete, že ve svých článcích Musím potraviny eliminovat už napořád? a Přísné protokoly pro ženy varuju před tím, že ne vždy je přísný přístup dodržování pravidel vhodný a může vést k poruchám přijímání potravy. Nemusí se tím nutně mínit nemoci jako je bulimie nebo anorexie (které se anglicky označují pod názvem eating disorders), mohou se tím myslet různé nezdravé modely chování ohledně jídla, jež angličtina elegantně označuje pojmem disordered eating, tedy něco jako „přístup k jídlu, který je v nepořádku“. Intuitivní stravování má pomoci bojovat s následující problémy:


  • omezování kalorií,

  • obsesivní počítání a sledování příjmu potravy (ať už množství či složení),

  • neschopnost správně rozpoznat hlad a sytost,

  • emocionální jedení, jedení ze stresu či kdykoliv jindy, kdy člověk nemá hlad,

  • přejídání (případně spojené s následným zvracením či užíváním projímadel),

  • hladovění,

  • neschopnost přestat myslet na jídlo.



Tyto „kategorie“ nemají přesně definované obrysy a mohou se objevovat ve větší či menší míře. Jak upozorňují autorky knihy, v dnešní době se velmi rády schovávají za pojmy jako je „zdravé stravovaní“, „clean eating“, „detox“ apod.